Advent v „Kostce“ u Balvanu

Advent, všude plno světel, lidí a lidiček, nabídek toho či onoho, odevšad znějí koledy, atmosféra … prostě Vánoce jsou tu. A těch akcí, besídek, posezení s přáteli či spolupracovníky … no jéjej.
„No a co!“ – řekl by skeptik. A pragmatik by dodal: „Vždyť je toho už moc, copak to je normální?“

Hned hned odpovím, jen dovolte něco málo. „Kostka“ … no znáte … na konečné tramvaje v Jablonci, nebo-li bývalý ÚSP U Balvanu.  „Ještě nic?“ Tak tedy – Ústav sociální péče, U balvanu 4117, tedy bývalý Ústav, dnes Domov a centrum denních služeb, čtvrtek 19. prosinec, desátá dopolední, klubovna k prasknutí, holky a kluci odsud … klienti po moderním, a tety-pečovatelky. Stačí jít po zvuku … tóny koled či ukázky z „Rybovky“, elektronické varhany, to vše vás bezpečně již od vchodu dovede. Ale nejen to, také podupávání, tleskání, zpěv. A zpívají všichni, včetně pana faráře Benjamina Mlýnka a pana Petra Trunce, který hraje na elektronické klávesy … ale hrají všichni, kluci i holky, učitelky … jednou to jsou činely … to když pan Trunc předvádí hru na činely a strhává s sebou celé vděčné publikum, jindy třeba bubínek … panečku to je tu najednou bubínků, a dupot osazenstva se nese celou budovou … a „Ježíšku panáčku“ a „Půjdem spolu do Betléma“ a  „dudlaj dudlaj dudlajdá“, koleda za koledou se nese chodbami stacionáře a mezi tím pan Trunc vypráví příběh o Ježíškovi.  Najednou je tu „Tichá noc, svatá noc“ a víc jak hodinové posezení, které spolu se zmíněnými pány organizovala vedoucí tohoto zařízení, paní Petra Pilná, společně se svými spolupracovnicemi, končí.

Dárky oběma protagonistům, přání „hezkých Vánoc“, ruce se setkávají, stisky jsou pevné a srdečné, i pohlazení se člověk dočká … není mezi námi rozdílu … všichni, opravdu všichni jsme prožili krásných více jak šedesát minut, a shromáždění, vpravdě vánoční a posvěcené láskou, se pomalu rozchází.

A teď je na řadě ta otázka zkraje. „Normální – nenormální“?!  Rozhodně to byl prožitek mimořádný a pocit vzájemného sdílení naprosto neobvyklý. Přál bych si … i všem, aby tak jako v „Kostce na konečné“ se shledávali v naší společnosti lidé i z toho světa těch „zdravých“, nehendikepovaných. Myslím … hned by bylo na světě krásněji.

Děkuji.

Pro paní Petru Pilnou a „její stacionář“ napsal Milan Brož.

Přibyla nová "Zaslechnuta"

Co se dá zaslechnout v květinářství, u stánku se slivovicí, na křtu knížky nebo v podatelně inzerátů?

To si můžete přečíst zde:
http://zaslechnuto.blogspot.cz/

Kdo nestihl vánoční trhy v Jablonci, může ještě zajet do Zittau

Je před Vánoci, ale paní Ludmila je rozhořčená. Těšila se na jablonecké vánoční trhy, ale ouha. Nestihla je. "Ve všední den se do města vůbec nedostanu, jsem od rána do večera v práci. A když jsem přišla v sobotu, ve městě už nic nebylo!" Ano. Jablonecké vánoční trhy, respektive Vánoční slavnosti, trvaly jen tři dny, a to pracovní. Od středy 18. do pátku 20. prosince. Kdo musel být v zaměstnání, měl smůlu. V sobotu již bylo náměstí pusté a prázdné.

Ale ten, kdo je nestihl, nemusí zoufat. Může se třeba ještě teď vypravit do nedaleké Žitavy a užít si vánoční trhy po německu. Jsou podobné těm našim jabloneckým, dokonce i věž místní radnice se podobá věži naší staré radnice, dnes knihovny. Snad nebude nikoho rušit, že na podiu bude vystupovat Weihnachtsmann se svou nadílkou a že se tam musí platit v eurech. Tamní trhy trvají od 18. do 22. prosince, dnes tedy do 20 hodin (ještě to stihnete), zítra od 11 do 19 hodin. Viel Spaß! (jo)

Žitavské vánoční trhy

VOŠMOA zpívala Tichou noc v osmi jazycích

Studenti Vyšší odborné školy mezinárodního obchodu a Obchodní akademie (VOŠMOA) v Jablonci nad Nisou zazpívali o velké přestávce Tichou noc v osmi jazycích. "Zpívali jsme ji v češtině, němčině, angličtině, ruštině, francouzštině, italštině, španělštině a čínštině," sdělila studentka Karolína.

Vánoční koleda Tichá noc je původem německá, respektive rakouská. Text vznikl již v roce 1816 a napsal ho rakouský kaplan Joseph Mohr. Jeho báseň oslavovala krásu vánoční noci, kdy se narodil Syn Boží. V roce 1818 báseň zhudebnil Franz Xaver Gruber a vznikla tak vánoční píseň, která je dnes známá na celém světě.

Studenti z jablonecké školy zpívají tuto koledu v předvánočním čase již tradičně. "Každý rok ji zpíváme, ale letos ji zpíval také poprvé náš nový školní sbor," uvedla ještě Karolína. Celou studentskou "chodbovou" projekci natáčela tento rok také televize Prima. Pokud máte trpělivost s reklamami, můžete ji zhlédnout na tomto odkazu http://online.zpravytvprima.cz/ V sekci Videa A-Z si najděte v levém sloupci Zpravodajství (je to úplně poslední dole), tam klikněte na Odpolední zprávy a poté již jen vyberte Odpolední zprávy 19. 12. 2013. Zpráva o jabloneckém zpívání doplněná anketou z města Jablonce je v čase 10:14 (pevné nervy při hledání...).

Pokud si ji chcete rovněž zazpívat, zde je originální text, poté anglický překlad, latinská verze, dánská verze z roku 1850 - snad jen pro zajímavost, a jedna sloka v češtině, dále odkaz na původní melodii z roku 1818. Pro frankofily byl přidán ještě text ve francouzštině (že, pane WELMISTŘE?). (jo)

Joseph Mohr, 1816 (1792-1848) 1. Stille Nacht! Heil'ge Nacht! Alles schläft; einsam wacht Nur das traute heilige Paar. Holder Knab' im lockigten Haar, |: Schlafe in himmlischer Ruh! :| 2. Stille Nacht! Heil'ge Nacht! Gottes Sohn, o wie lacht Lieb' aus deinem göttlichen Mund, Da uns schlägt die rettende Stund'. |: Jesus in deiner Geburt! :| 3. Stille Nacht! Heil'ge Nacht! Die der Welt Heil gebracht, Aus des Himmels goldenen Höhn, Uns der Gnaden Fülle läßt sehn, |: Jesum in Menschengestalt! :| 4. Stille Nacht! Heil'ge Nacht! Wo sich heut alle Macht Väterlicher Liebe ergoß, Und als Bruder huldvoll umschloß |: Jesus die Völker der Welt! :| 5. Stille Nacht! Heil'ge Nacht! Lange schon uns bedacht, Als der Herr vom Grimme befreit In der Väter urgrauer Zeit |: Aller Welt Schonung verhieß! :| 6. Stille Nacht! Heil'ge Nacht! Hirten erst kundgemacht Durch der Engel Alleluja, Tönt es laut bei Ferne und Nah: |: "Jesus der Retter ist da!" :|

fairly literal translation Frank 1997   1. Silent night! Holy night! All's asleep, one sole light, Just the faithful and holy pair, Lovely boy-child with curly hair, |: Sleep in heavenly peace! :| 2. Silent night! Holy night! God's Son laughs, o how bright. Love from your holy lips shines clear, As the dawn of salvation draws near, |: Jesus, Lord, with your birth! :| 3. Silent night! Holy night! Brought the world peace tonight, From the heavens' golden height Shows the grace of His holy might |: Jesus, as man on this earth! :| 4. Silent night! holy night! Where today all the might Of His fatherly love us graced And then Jesus, as brother embraced. |: All the peoples on earth! :| 5. Silent night! Holy night! Long we hoped that He might, As our Lord, free us of wrath, Since times of our fathers He hath |: Promised to spare all mankind! :| 6. Silent night! Holy night! Sheperds first see the sight. Told by angelic Alleluja, Sounding everywhere, both near and far: |: "Christ the Savior is here!" :|

Latin 1. Sancta nox, placida nox! Nusquam est ulla vox; Par sanctissimum vigilat, Crispo crine quieti se dat Puer dulcissimus. 2. Sancta nox, placida nox! Certior fit pastor mox Angelorum alleluia; Sonat voce clarissima Iesus salvator adest. 3. Sancta nox, placida nox! Nate Dei, suavis vox Manat ex ore sanctissimo, Cum is nobis auxilio, Christe, natalibus.

Danish: B.S. Ingemann, 1850 Glade jul, dejlige jul! Engle dale ned i skjul. Hid de flyve med paradis-grønt, Hvor de se, hvad for Gud er skønt. |: Lønligt iblandt os de gå. :| Julefryd, evig fryd, Hellig sang med himmelsk lyd! Det er englene, hyrdene så, Dengang Herren i krybben lå. |: Evig er englenes sang. :| Fred på jord, fryd på jord, Jesusbarnet iblandt os bor. Engle sjunge om barnet så smukt, Han har himmerigs dør oplukt. |: Salig er englenes sang. Salig fred, himmelsk fred, Toner julenat herned. Engle bringe til store og små Bud om ham, som i krybben lå; |: Fryd dig hver sjæl, han har frelst!

Czech Tichá noc, svatá noc, jala lid v blahý klid, Dvě jen srdcí tu v Betlémě bdí, hvězdy při svitu u jeslí dlí, v nichž malé děťátko spí. en français Ô nuit de paix, Sainte nuit Dans le ciel L'astre luit Dans les champs tout repose en paix Mais soudain dans l'air pur et frais Le brillant coeur des anges Aux bergers apparaît Ô nuit de foi, Sainte nuit Les bergers sont instruits Confiants dans la voix des cieux Ils s'en vont adorer leur Dieu Et Jésus, en échange Leur sourit radieux Ô nuit d'amour, Sainte nuit Dans l'étable, aucun bruit Sur la paille, est couché l'enfant Que la Vierge endort en chantant Il repose en ses langes Son Jésus ravissant Ô nuit d'espoir, Sainte nuit L'espérance a reluit Le Sauveur de la terre est né C'est à nous que Dieu l'a donné Célébrons ses louanges Gloire au Verbe incarné

http://www.youtube.com/watch?v=iExoUNpb138

Česká Tichá noc v modernější podobě

 

Vzpomínka na průjezd

7. prosince 2013 se konal Průjezd, který pořádá tradičně Pánský spolek přátel šachu z Jablonce nad Nisou.
Foto: Pan Luboš

Průjezd. Komu z mladých to něco říká. V paneláku ho nenajdeš a v barokních domcích novodobých boháčů také ne.

Průjezd mého mládí, to byl průjezd tak, jak má být, krásná velká dřevěná zdobená třídílná vrata, prolamovaná skla, něco kovaného mřížoví, velká mosazná klika a hlavně krásná dřevěná dlažba.

A ještě něco. Uprostřed toho průjezdu na jedné straně nenápadné dveře. A za nimi kouzelná dílna. Za ní pak následovala hala menší tiskárny. Do té se dalo vcházet i ze dvora, kam ten průjezd pokračoval. Ale to jste museli mít štěstí, že ty dveře s různobarevnými sklíčky, skrze které se svět jevil tu modře, tu růžově či zeleně, podle toho, kterým políčkem jste se právě dívali, zůstali nezamčené. A kromě papírků, které zbývaly po odřezání a které jsme dostávali na čmárání, jsme se tam naučili pískat. Na hubu. Sešpulit rty, jazyk stočit za zuby a pokusit se vyloudit zvuk. Dělníci, když stroje nemakaly, a oni taky, tak si nás vzali do parády. Další lekce byla na dva prsty. Tam výsledky byly horší. Dodnes. To Dáša měla asi jinčí učitele.

Průjezd. Báječné místo na fotbálek. Míč nikam neutíkal, a když se nehlučelo a nekopalo příliš zprudka do vrat, tak domovník za lítačkami, to byly dveře, kterými se vcházelo do domu, na schodiště, tak domovník, co bydlel hned jim naproti, nic neslyšel a nevyháněl nás. A když jo, tak jsme se třeba přesunuli na ten dvůr, kde byla garáž s roletou, a tam už ten goal zněl pěkně rámusivě.

Průjezd plný veteše, co kdo má po babičce, dědovi..., a také plný WELMISTRŮ z pánského spolku, jejich přátel a dětí, hudby, zpěvu a dobré nálady a vůbec všeho, co kdo donesl. Foto: Pan Luboš

Průjezd. Po letech úplně něco jiného. Na rozdíl od toho našeho z mládí, na rovince postaveném, tento trochu šikmý, ale také dlážděný, pravými žulovými kostkami, a plný různých lidiček a všelijakých věciček. Radost pohledět. V tom našem, v mládí, tam k vidění byla buďto hranatá Pragovka, vzádu s tím velikým kufrem, když se domácímu nechtělo zajíždět do dvora do té garáže, protože tam ji musel dát na taková kolečka a zašoupat ji bokem, anebo krásná Mercedeska 170, to když se zase jejímu majiteli nechtělo jet přes půl Prahy do garáže. Tak zde, kromě toho rozličného haraburdí, jak to nazývají naše drahé polovičky, ty vzácnosti, co s časem nabývají neskutečné ceny, (myslím to haraburdí), ještě něco navíc. Pochutiny. Kdo co uvařil, napekl, zazátkoval a tak. Prostě něco na chuť, aby řeči nestály, a ruce nebyly zbytečně po kapsách. Setkání přátel, k pokecání, zpěvu, hudbě. A pokoukání, co kdo přinesl, co to je, kde to vyhrabal, kdo to namaloval, vyfotil, nebo vlastnoručně vyrobil.

Tak to je průjezd, jak má být, i s pavouky a dobrou náladou. I s domovníkem, co nikoho nevyhání.
Průjezd - MB - JABLONECKÝ.

(Jíš, 2013, 07-12) 

Průjezd 2013 se v Lovecké v Jablonci opět vydařil. Tak zase příští rok! Foto: Pan Luboš

Vyšly další dvě kapitoly z knihy Pojďme si nezapálit od Milana Brože

Jak se na mě usmlouvaly děti a jak to bylo v noci. Kapitoly si můžete přečíst zde:

http://pojdtesinezapalit.blogspot.cz/

Knihu ilustroval malíř Václav Kocum

V muzeu se svítí

V jabloneckém Muzeu skla a bižuterie se svítí, a to znamená, že se tam něco děje. Od úterý do neděle, v čase od 9 do 17 hodin, mohou zájemci navštívit Kouzelný svět, ve kterém se podrobněji seznámí s fenoménem Jablonecka - bižuterií. Rovněž se jim otevře Čarovná zahrada, kde si přivodí estetický zážitek z dalšího regionálního artiklu - českého skla. Mimoto se mohou návštěvníci této památky podívat na výstavu voskových a marcipánových medailí či zakrátko na perličkové kabelky.

Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Co se tak v Jablonci po nocích všechno děje...

V noci u jabloneckého Intersparu... 

Milan Brož už zase něco zaslechnul...

Na vernisáži a v hospodě. 

Kdo si to chce přečíst, prosím zde kliknout: http://zaslechnuto.blogspot.cz/

Kostky jsou ... vsazeny

„Miluju práci, vydržím se na ni dívat celé hodiny,“ – abych úvodem citoval – tuším jednu z Renčínovských postaviček. Opravdu je ale faktem, že na dobrou práci se i dobře kouká, ať je to truhlář, zámečník, opravář toho či onoho, … ale třeba i dlaždič. Věřte nevěřte, od dětských let toto řemeslo obdivuji … vždyť jak pěkně poskládané kostky, ať větší, či menší, dlaždice různých tvarů, zámková dlažba a tak podobně, prostě krásné dílo za těmito pracanty zůstává. Jak pomalu postupují, vlastně pardon, oni ustupují, vpravdě jak raci couvají před svým hotovým  …za zády hromady kamenů a před nimi roste krásný chodník, ulice, plac.

„Ťuk ťuk“ … na každou kostku dvakrát, sáhnout dozadu a „ťuk ťuk“, sáhnout dozadu a … a tak stále dokola, posunout se „nazad“ a znovu  „ťuk ťuk“. Podobné divadlo bylo právě teď k vidění i u nás, vedle autobusového nádraží. Nový plac pro trhovce tu vznikal: „ťuk ťuk“ a „ťuk ťuk“, dílo bude v nejbližších dnech hotové. Postál jsem, přihlížel, několik dlaždičů-raků tu couvalo a za nimi … vlastně, jak výše psáno, před nimi, krásná dlažba narůstala, „ťuk ťuk“ a „ťuk ťuk“. Však najednou, co to, jeden z těch pracantů porušil tempo, zmechanizované pohyby se zastavily. Bere ze zadu novou kostku, otáčí, prohlíží a … nezdá se, nezdá, potěžká a … odhodí, bere druhou, divadlo se opakuje, třetí … a další. Snad až pátá byla ta správná, ta akorát, ta co se hodila, ta co přesně zapadla. A už novou „ťuk ťuk“ a „ťuk ťuk“ a tempo pokračovalo.

Zaujalo mne to, opravdu zaujalo, s jakou pečlivostí ten člověk vybíral tu pravou, jak každou, co do díla nepatřila, co by dílo pokazila, odhodil stranou. Taková asociace mne napadla, stoje tam u té práce a pozoruje jednotlivé protagonisty. „Ach, kde bychom mohli být“ – mne napdlo, „kdyby každý z těch našich vedoucích tu svojí kostku pomyslnou, tu svoji dlažební, vybíral s takovou pečlivostí a rozvahou, jako ten dlaždič, tak, aby přesně zapadla tam, kam má, na to své určité místo, aby dílo nepokazila, ale naopak povýšila? Ach, kdepak jsme mohli být a jak jsme mohli mít vydlážděno?!“
„Miluju práci, vydržím se na ni dívat celé hodiny."

Milan Brož 

Nevíte, kam mizí levá rukavice?

Přišla zima, ne žádný „krut“, jak by řekl Vlasta Burian … tedy kruté mrazy, jak meteorolozi a meteorologyně avizovali, ale pod nulu se to přehouplo, trocha sněhu, no … žádný zázrak, zvláště pro nás, co jsme zvyknutí. Nenosím rukavice, nepotřebuji, …a jdu-li někam spěchem, zahřeju se a už vůbec ne. Ale můj patnáctiletý pes, … aha, už to slyším, ty posměšky: „Váš pes nosí rukavice? … neříkejte?“ … a tak podobně, ale ne ne, tak to není. Chci říci, můj patnáctiletý pes už, … to víte, spočítejte, kolik mu je v těch letech lidsky … už tou energií neoplývá, a při vycházkách to se, než řádná chůze spíše, už jen tak „plincáme“, a to pak, zvláště fouká-li, opravdu „zaleze“.
A tak, sedě při ranní kávě: „Nevíš, kde mám rukavice?“
Určitého brouknutí se mi sice od ženy dostalo, ale pokládat to za odpověď,  jsem si opravdu netroufnul. Leč za chvíli, žena z ložnice, náruč plnou čehosi, co následně, se slovy … tedy pardon, se slovem „Tady!“, vrhla na křeslo. Pěkná hromada toho byla.

Dopil jsem kávu a jal se prozkoumávat tu hromadu. To vám ale bylo rukavic. Tak je postupně rovnám na sedačku, abych mohl lépe párovat. Osmnáctero jsem jich napočítal. Pardon, zase špatné vyjádření, „osmnáctero“, to by bylo párů, že? Tak tedy osmnáct. Ano, osmnáct rukavic … jasně, poznávám je, ta doba, co se tu přede mnou odvíjí, jako bych prohlížel fotografie, jasně, jasně … a tyhle, teda „tahle“, to děti ještě bydlely doma … a tahle, tu kluk na horách tenkrát nechtěl na lyže, styděl se za ně, … a támhleta, „jé … pamatuješ, v těch jsem tenkrát v Tatrách měnil tu gumu, to byla slota, panečku!  … a co tahle?...“   Tak kus po kuse vidím kus svého života, své děti, příběhy. Opravdu celá nejméně dvacetiletá historie se tu těmi rukavicemi promítá. Hezky jsme, opravdu hezky, zavzpomínali.  No nic, rovnám rukavice, pěkně v řádky, jak když je u myslivců výřad zajíců. A opravdu, černá předtucha se naplnila … od každého páru jenom kus jeden. „No nic,…“ říkám si, „tak to nějak zkompletuju, jsou si podobné … některé a…“
Houby s octem zkompletuju. Všechny pravé, věřte nevěřte, všechny pravé … pravá, pravá, pravá … zase pravá!!! Ani jedna levá. Jsou tu rukavice sportovní, společenské, obyčejné pletené ... i dvoje palčáky, takové polopracovní, ale pravé, jenom pravé! Tak! Jako bych byl bez ruky, ani jedna levá. Tak mě to zaráží, že nevím co s tím. „Jak je tohle možné!“ – mi stále dokola hlavou zní otázka, a další „Čím je to způsobeno?“ Snažím se v paměti o cestu zpět časem, pátrat, jak ke ztrátám docházelo. Nic, nic … temno. Přemýšlím, kdy a jak si sundávám jen jednu rukavici, „Více pravou či levou?“ a „V které kapse je nosím?“ - a tak, ale ani po této analýze nedocházím žádného závěru a zcela malomyslním.

Proto, mohl-li byste někdo poradit, máte-li někdo nějakou zkušenost s podobným, nějaký léčitel či chiropraktik, čarobába či čarodědek, … nevíte, nejedná se náhodou o nějakou poruchu osobnosti, či o její rozpad, povahovou úchylku nebo vadu charakteru? … dejte mi, prosím, vědět … abych s tím začal něco dělat, zatím si jdu koupit nové.

Milan Brož 

Pojďte si nezapálit s Milanem Brožem

Další kapitola z knihy Pojďte si nezapálit je uveřejněna na stejnojmenném blogu http://pojdtesinezapalit.blogspot.cz/ i s novou ilustrací od malíře Václava Kocuma.

Přes milířské pláně na Císařský kámen

Milířské pláně

ku Císařskému kameni

Více fotografií z cesty na rozhlednu pro Vás připravil Milan Brož 

zde: https://picasaweb.google.com/W.Milan.CHP/CisarskyKamen#

Více fotografií z toulání po milířských pláních zde:
https://picasaweb.google.com/W.Milan.CHP/MilirskePlaneATakJsmeSeTamToulali#

O souslovích a souvislostech

Sousloví
… a jak to souvisí s milováním

To je jasné, že, to se ani vysvětlovat nemusí. Dvě či více slov – „sousloví“. Hledal jsem „túhle“ (nebo tůhle) výraz vhodný k označení více oken pohromadě a došel až … věřte nevěřte, k „souokní“. Jako dvě a více oken dobrý, né. Pomohl jsem si, to víte, odvodil jsem: může-li existovat „soukolí“, „soustrojí“, známe i „soupaží“, apod., proč tedy né souokní? Ale myšlenky mi letí dál. Udělal jsem kdysi krásnou fotografii – dvě duhy najednou. Tedy, napadá mne okamžitě, „souduží“, a dál … dvě a více duší – „souduší“, pak, je-li více soudruhů „soudruží“ a nakonec ještě „soustruží“, ale to ne jako činnost na soustruhu, obrábění … tedy sloveso, ale jako dva a více soustruhů vedle sebe.

Pak tedy obyčejný „souhlas“ není již jen pouhé přitakání, ale také dva a více hlasů vedle sebe, ale to je pak spíše „akord“, že?! No jo, ale to jenom, když ty hlasy navzájem ladí, třeba při sborovém zpěvu, ale neladí-li, hmmm, tak akord raději né, ale, příkladně při fotbalu pak tisíce hlasů z tribuny – také to leckdy neladí - „souhlasem“ v tomto smyslu slova opravdu býti mohou. 

Nebo „soukromí“? … analogicky tedy musí existovat i kromí, nebo kroma, a těch je-li povíce, vychází nám již to zmíněné soukromí. Divné to slovo – kromí … kroma, ale stačí vyhledavač a těch firem, co se jmenuje KROMA, no … pohledat. Také auto jsem našel … FIAT-Croma. Tak vidíte, „soukromí“ může v přeneseném slova smyslu znamenat tedy i „souautí“ určitého typu vozidel, či „soufirmí“.

A myšlenky letí dál. Třeba židle a „soužidlí“, … postel … pak máme „soupostelí“, nemusíme už říkat „manželské postele“ ale stačí slovo jedno. Však manželským postelím se též říká manželské lože, že! … a …  nežli jedno, tedy dvě a více loží vedle sebe je … ano, správně, … ale né, žádné sloveso vyjadřující úkon lásky, milování, kdepák, ale zase jen obyčejné podstatné jméno, tedy „souloží“. Jistě jistě, ve smyslu slovesa to je něco jiného, byť s manželským „soupostelím“ to má rozhodně co do činění, ale o té činnosti dnes psát jsem opravdu nechtěl.

Listopad 2013  Milan Brož

Už bylo zase něco zaslechnuto

Doma, ve vlaku a v rádiu. Chcete vědět, co bylo zaslechnuto?

 Čtěte zde: http://zaslechnuto.blogspot.cz/

Jablonec nad Nisou - obec vlídná pojízdné rodině?

Obec vlídná rodině 
    … a nový superkrám OBI
              … a jak se to rýmuje

Také jste si toho autobusu, jezdícího na městských linkách a propagujícího na své karoserii dobrou práci našich radních pro blaho občanů, všimli? Osobně se domnívám,  že heslo „Jablonec n. N. - Obec vlídná rodině“ je naší „Radnicí“ povětšinou naplňováno. Ale že vše ještě není, jak bychom si přáli, inu „Mávni kouzelným proutkem, kdož umíš vše teď hned!“

Máme nový „superobr“ krám, zvaný OBI. Konečně jsme se dočkali, a nemusíme zajíždět jinam. Však všichni jsme se na jeho otevření moc moc těšili. Snad dostatečně velké parkoviště, příjezd z kruháku, kdo chce, může autobusem, linky autobusů jsou zavedeny – občas je k vidění i ten s „Obec vlídná rodině“, nemá to chybičky. „Ale jak se tam dostanu, to tedy nevím, je to horší než dřív!“ – rozčiluje se jeden.
„Dyť tam zajedeš autem,“ – nato ten druhý.
„Někdy nechci autem!“
„Tak skoč na autobus! Jezděj tam často.“
„Nechci autobus!!! Já rád chodím pěšky, víš.“
„Tak běž pěšky! A furt se nerozčiluj!“
„Tak si to zkus!!! … tak ze Mšena to jde, ale z města??? … no, zkus si to, ty nerozčiluj!!!“
„???“
„Horší, než to bylo! Od kruháku žádný chodník, bahnem se musíš brodit, úplně na lidi zapomněli, nebo že u nás někdo chodí také pěšky. To jako, že jsme v Americe, jo … jenom autem? … ale to bychom museli mít i jiný platy, né!“
„Tak nehudrej!“
„Jo … a zrovna jel kolem ten autobus s „Obec vlídná rodině!“
Jak jsem koupil, tak prodávám. Jel jsem se tam podívat, a nezbylo, nežli se stěžovatelem souhlasit. Pěší přístup k OBI katastrofální. Každý čekal v těch místech vylepšení – chodilo se tudy už do Inter-Sparu. Obec vlídná rodině na „pěšáky“ poněkud zapomněla. „Zase se to nepovedlo…“ by jednoho napadlo, a také: „Má vůbec někdo na radnici takovéto 'drobnosti' na starosti?“ … „a jsou to drobnosti?


Milan Brož z Jablonce nad Nisou 

Buß und Bettag dnes u sousedů

Naši sousedé v Sasku mají dnes klid od práce. Jako jediná spolková země slaví Buß und Bettag - Den pokání a modliteb. Snad mnohý Čech ani neví, že jsou tak nábožensky založeni... Ovšem nikoliv katolicky, nýbrž protestantsky. Tedy Martin Luther a snad i náš Jan Hus jim je bližší než papež. Ale čert vem vyznání. Nezaškodí nikomu, když si najde chvíli klidu, aby se mohl podívat do sebe sama, jak opravdu žije, a zda v životě nikomu neškodí, potažmo nejvíc vždycky nakonec sobě. A pokud má v sobě chaos, jako že neví, co je vlastně dobré a co špatné, pomůže mu právě ta modlitba. A to modlitba jeho vlastní, a jedině k Bohu. Protože tam je pravda.
El

Co se dá všechno zaslechnout...

Co může člověk na různých místech všechno zaslechnout, aniž by i třeba chtěl? O tom je nový blog s názvem Zaslechnuto. Každý, kdo by chtěl svým dílem přispět, je vítán. Třeba jste i Vy již mnohokrát zaslechli něco, nad čím jste se pozastavili, ať už z jakéhokoliv důvodu. Mnohdy jsou to neuvěřitelné věci a člověk nad mnohými dialogy žasne. Pana Milana Brože napadlo, zaslechnuté sbírat a poskytnout k rozšíření obzorů všech. Příjemnou četbu zde http://zaslechnuto.blogspot.cz/

Bylo dílo u nádraží ČD v Jablonci hodno takové pompy?

Dovolte mi několik pohledů, jak jsem potkal lid rozličný, na nově vybudovanou autobusovou stanici u hlavního nádraží – -čka (se chce říci) v Jablonci nad Nisou.

1. Pohled cizince Přijíždím do města skla a bižuterie. Jsem o městu nabitý referencemi a už se nemohu dočkat. „Takové město“ – také sportu … a hory … to bude něco. Vystupuji z vlaku na pěkně opraveném nádražíčku, pravda, trochu mi náladu pokazila komplikace s WC, ale už se hrnu ven a … rozhlížím se kolem … kde nic, tu nic, záplatovaný asfaltový povrch vlevo, a jakési tři budky – zastávky, jako někde v Horní Dolní, ještě kačák v otočce chybí.
2. Pohled tuzemce Hm, konečně je to tu, spojení dopravy autobusové, tramvajové a vlakové. Jdu tam, už se těším … určite prostor mezi nádražím i krásně opravenou celnicí pěkně vydláždili, z té zpustlé zeleně se vyloupne pěkný parčík s pár lavičkami, otočka pro autobus a nájezdem před vlastní nádraží ČD.  Leč co to? … tři budky tu situované ani stejného tvaru nejsou, fakt jak náves v Horní Dolní, jak závidím například malému Tanvaldu jeho nově zbudované autobusové stání u nádraží ČD. 
3. Pohled praktika Propánakrále, na co ty budky, ještě k tomu nestejné. Jako cestující přeci nepřízeň počasí, ať větru, deště, mrazu, sněhu, nebo naopak hrozného vedra, raději přečkám v nádražní hale, která přeci k tomu dostatečnou službu nabízí, včetně automatů na kávu a trafiky, posezení apod. Autobus z otočky předjíždí před budovu, tři pět kroků nastupuji, a je to. Ty nepěkné budky, jako někde v Horní Dolní tu jsou přeci úplně zbytečné … pro těch šest spojů denně.
4. Pohled skeptika 1 Měsíc dávám tomu, že plexi z těch hrozných bud bude přinejmenším pomalované, ne-li rozbité. Již teď se tam v podvečerech shlukují teenageři.
5. Pohled kolemjdoucího pamětníka Sláva, slavnostní proslovy, vše pro lid. Ano ano, ještě pořád to máme v sobě, zástupci kraje, města, zhotovitele, projektanta, vzácní hosté, raut, kamery, foťáky ... a tak. A dílo, ale to přeci není tak důležité, zda povedené, či ne, zda zbytečné, či jen trochu, zda reprezentativní či … dosaďte po prohlídce sami.
6. Pohled skeptika 2 „Co bys chtěl, maj to hotový, že to není pěkný? … hlavně, že se proinvestovalo, peníze protekly … nějaký město, jeho vzhled … to tu asi nikoho nezajímá, že by to mělo třeba korespondovat s místními proslulými tradicemi! ... a nějak vypadat,“ a máchnuv rukou: „Zmar nad zmar!“
7. Pohled optimisty Snad si toho konečně někdo všimne, někdo z kompetentních na radnici, a i v drobnostech budeme v budoucnu pamatovat na dobrý vkus, proporčnost a sladění nového se starým. I v našem městě takové příklady existují, a je to za stejný peníz. 
8. Pohled rozhodčí Kdepak, zhotovitele soudit nelze, vždyť neznáme ani zadání, jistě se ho musel držet, aby byl vybrán. Spíše citlivý dohled „Magistrátních kompetentních“ tu asi chybí, vždyť za stejný groš by dílo estetičtější a našemu městu bližší zajisté vzniknouti mohlo.
9. Stoik Škoda, zase se ta šance propásla.

Více názorů, kromě těch oficiálních - nadšených a dílo shledávajících krásným, jsem nepotkal.

Milan Brož z našeho Jablonce n.N. 

Mini interview mit Johann Amos Comenius zum 17. November

Dvě výročí bychom si měli připomenout. Jedno je snad jasné, to je to dnešní - 17. listopad, a jedno možná tak jasné není, ale vzpomenout bychom ho mohli. 15. listopadu tomu bylo 343 let, co se do věčných zahrad Božích odebral Jan Amos Komenský.
Není to zas tak dlouhá doba, nezdá se vám? Nějaká tři století, co to je? Ale mnohé se změnilo. Jak by asi český velikán reagoval na technický pokrok, objevy a vůbec na lidskou společnost? Mě by to velice zajímalo. A vás? Co takhle s ním udělat minirozhovor? Duše jsou přece věčné, určitě někde je a navázat spojení snad nebude tak těžké...

Dnes si připomínáme 24 let od české Sametové revoluce. Pane Komenský, co byste k tomu řekl?
Od doby mého pobytu na Zemi se mnohé změnilo. Mám radost z vědeckého poznávání, z lidské otevřenosti a volnosti. Jsem nadšen vynálezy a vůbec technickým pokrokem. Člověk může plně rozvinout veškerý svůj potenciál. V Čechách ho již nic nebrzdí.
Hodně lidí je ale nespokojených s vývojem v naší společnosti.
Neuvědomují si, že každý přispívá svým dílem. Ať si každý sáhne do svědomí. Nečekali, že lepší časy přijdou samy? Můj národ měl vždy dobré vzdělance, ale také znamenitě vynikal nečinností a malátnosti. Zahálka je hrobem člověka zaživa. Ať každý dělá to, co sám může, a ať to nečeká od jiných. Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče. Ať si nikdo nemyslí, že je bezvýznamný. Každý ovlivňuje svými myšlenkami, slovy a skutky dění nejen národní, ale i celosvětové. Každý přispívá svým dílem.
Co říkáte současnému školství?
Naše české hledá stále nové cesty, přitom všechno jsem již uvedl. Jen kdyby mě čeští pedagogové lépe chápali, školství by kvetlo.
Děkuji za rozhovor a za čas. 
Za málo.

El

Kolaps u druhého Kauflandu v Jablonci aneb jak se také přichází o zákazníky

Totálně zacpaný výjezd od Kauflandu a po čase i příjezd zapříčinila v pátek v podvečer nečinnost tamních semaforů. "Dobrý den, venku je to strašně zacpané, nemohli byste něco udělat? Kdo má na starosti ty semafory? Proč nejdou?" ptá se žena na informacích ve zmíněném supermarketu. "To jste asi už desátý člověk, co to říká. Musíte volat dopravní policii," dostává se jí odpovědi. "A vy byste nemohla?" zkouší to žena. "Ne, to musí volat lidi, ne my," odpovídá pracovnice informací. "No ale ty lidi jsou vaši zákazníci," pronáší žena a s konstatováním, že na dopravní policii číslo nemá, vchází do prodejny a doufá, že až nakoupí, bude zácpa pryč. Moc často sem nejezdí. "No jestli je to tady takhle každý pátek, tak mě tady už nikdo neuvidí." El

Dopravní kolaps u jabloneckého Kauflandu

Legrace v jabloneckém měsíčníku? Ne. Ostuda!

Úvaha měsíčníková

Jablonecký měsíčník, ten listopadový mám na mysli, to číslo jabloneckého zpravodaje, co na první stránce dvě fotografie – malá a velká, a článek, že minulost ovlivňuje budoucnost, o přítomnosti, která je tím pojítkem … nebo tou spojkou mezi jmenovanými obdobími, ni slova. 

Nešť, ale dovolte mi malou úvahu o té stránce první jako takové. Člověk by se domníval, že ten listopad, to je ta dominance tohoto období, která má celé číslo zpravodaje uvádět. Já vím já vím, nemusí to tak být, vždyť končící výstava Karla Vika  na naší „šmoulí“ faře je zajisté významným kulturním počinem, tohoto titulního místa si zasluhujícím. Leč, při nejlepší vůli, dost nešťastná fotografie busty páně Vika rozhodně mi podobu tohoto umělce nepředstavuje, zrovna jako ani byť jediný fotografem zachycený artefakt jeho tvorby. Není tedy – logicky - úmyslem redakce zveřejněním této fotografie čtenáře s  výstavou seznámit a tu jako takovou mezi PT čtenářstvem propagovat. Zrovna tak ne navodit atmosféru tohoto období … dušičkového, svatomartinského, adventu v tomto měsíci počínajícího apod. 
Uvažuju proto dále. To foto, opravdu pěkné, avšak nejen dle mého mínění, hodilo by se spíše na stránku 21- tu dětskou -  s textem například: „I děti si na výstavě našli to své“, nebo tak nějak. Nebo, napadá člověka, i prohození těch fotek – ta malá vpravo dole rozhodně podzimní, či přímo listopadovou, atmosféru navozuje lépe. Tak proč? ... proč? … vždyť to foto skutečně nemá ani se zpravodajem, obdobím, článkem … žádnou spojitost! Neznám úmysl redakce, ale … ne, to snad ne … mě napadá, ani vyslovit se mi to nechce … to má něco více, nežli obyčejný člověk hledá, spojitost daleko „onačejší“ a přímější?! … dítě … autor … vlivný člověk … malá úlitba … a tak, že… kdo by se nadál, vždyť to nikoho nezajímá. Šel jsem se na výstavu podívat, abych viděl, i tu bustu, jak dotyčný vypadá. Jablonec není tak velký, aby se nevěděl neuveřejněný autor fotografie, aby se nepoznalo dítě, nebo dvě, a tak. Pak ty souvislosti z předcházejícího pěkně zapadají. Je to smutné, o to více, že mnozí z těch, jimž to dá práci takovouto akci, výstavu, připravit, ji tímto způsobem cítí znehodnocenu, lépe – „dehonestovánu“. Ale… „Co na nich? … že, je to jejich práce, přece!“ 

Jsem opravdu tentokráte rád, že když se někoho obyčejného zeptám, co je za fotku na nejnovějším zpravodaji, odpoví: „Ani jsem si nevšiml. Budu se muset podívat!“

A je-li má úvaha lichá … omlouvám se! …  každému, kdo by si co z ní chtěl vztáhnout na sebe. Takže ono snad opravdu, „asi o nic nejde“. 

Opravdu? …

Milan Brož z Jablonce nad Nisou
13. listopadu 2013 

Někdo zapomněl děti poučit, jak se na výstavě chovat 

Pojďte si nezapálit s Milanem Brožem

Další kapitola z knihy Pojďte si nezapálit je uveřejněna na stejnojmenném blogu http://pojdtesinezapalit.blogspot.cz/

Knihu ilustroval malíř Jizerských hor Václav Kocum..

V Plaze už mají advent

Adventní čas již nastal v OC Plaza v Liberci navzdory tomu, že ze stromů ještě neopadalo všechno listí. Zatímco v obchodním centru už čekají pod stromečkem dárky, nedaleko Na Rybníčku vládne ještě pěkný podzim. jo

Strom v Plaze

Strom na Rybníčku

Podivuhodná země Sudety

            „Kdo si je podmanil, kdo získal srdce hor, jejich řeky, cesty, pole a louky? Nikdo tu zemi nespoutal a nesvázal řetězy. Opět se stala domovem, kde se rodí děti, tentokrát mluvící česky.“ 

             Motto a zároveň vyznání česko-německo-židovského autora žijícího a píšícího v metropoli severu v Liberci, chcete-li v bývalém centru Sudetengau.

            Příběhy, fejetony, postřehy a komentáře šestašedesátiletého Egona Wienera jsou plné osobitého kouzla zaníceného vypravěče, který si plným právem zaslouží pozornost čtenáře. Autor píše o sobě, o své česko-německo-židovské rodině nadmíru čtivým jazykem, srdcem a očima zahleděnými do kraje plného práce, ale i lidských slabostí, o zemi, jejíž nedílnou součástí jsou i Sudety.

            Podivuhodná země Sudety – není příznačnějšího názvu prózy, která vás víc než zaujme. Kniha je k dostání u všech dobrých knihkupců.

               Knihu je možné objednat na e-mailové adrese: egon.wiener@gmail.com 
Po dohodě je možno dohodnout i osobní odběr. Rovnež je možno si objednat i předchozí tituly autorových knih,pokud už nejsou rozebrány.

Boty

Chodím tudy prakticky denně. A najednou tam stál, tam na rohu, vyfešákovanej, boty jak zrcadlo „vypiglovaný“, mladej suverén. „A že jsem si ho nevšim dřív?" – uvažuju nahlas s kamarádem u piva. „Tak … třeba tam stál už dávno, ale vyměnili starýho za novýho…“ – na to kamarád.
„Hm hmmm…“
„… třeba už tam stál … ten starej … tak dlouho, že už k tomu místu patřil. Oči už ho nebraly, … to se stává, že to pak člověk ani neregistruje.“

Nevím, … to vysvětlení mi však ulevilo, že snad takový blb ještě nejsem. Dal jsem mu jméno Oskar a vždy se pěkně, jda kolem, pozdravíme.

A tak šel čas. Bylo ho vidět už zdáli, v pěkné oranžové vestičce, čahoun jeden, vyčuhoval tam ve své čepičce nad lid ostatní, v těch místech se začasté, kvůli zastávce MHD, davově vyskytující.

„Ahoj Oskare!“ – a aniž bych čekal na odpověď, mašíruju si to za svým. Leč, co pár kroků, dochází mi, že něco nebylo s Oskárkem, občas si říkáme zdrobnělinkou … no za ten čas jsme se i přes značný věkový rozdíl  skamarádili, …. prostě že s ním něco není v „ažúru“. Časová tíseň nedovoluje se navrátit. „Tak příště!“ – říkám si.

„Ahoj Oskárku!…“ – při dalším setkání, a pátraje, co mi minule tak „neštymovalo“, dodávám: „…tak jak je, denně ve službě, to není lehký … za každýho počasí … kolikpak ti dávaj? … ti tví šéfové slavní.“ Ale Oskar – chápu, musí být se zaměstnavatelem loajální, mohl by přijít o flek, že jo … a v dnešní době, no, hledejte si jinej – Oskar prostě ani slovo. Tak ho obzírám ze všech stran, a jako vždy dokonalost sama. Už se začínám před kolemjdoucími stydět, že snad jsem … ale né, to né … už už chci jít a „Mám to!“ – radostí si skoro až, i ve svých letech, poskočím. „Boty, jsou to, boty!“ – vykřikuju nahlas. A opravdu, prevít jeden oskarovej, kašle na svý boty. Kde byl jejich „glanc“ původní, tam prach, špína. Hrůza, prostě jak říkávala moje babička, česká Sudeťačka: „Jo. Jo, nahoře huj a dole fuj!“ – a doslova tak to bylo.

Bez řečí otvírám a hned ode dveří: „Nemůžete na něj trochu dohlídnout! Dyť dělá vostudu nejen sobě, ale především vám!" – a nečekaje na odpověď, „Prásk!“, bouchnou za mnou dveře a s pocitem dobře vykonaného odcházím. „Člověk si má říct svý,“ – si už na ulici ještě pro sebe potichu brblám.

Nebudu dlouho napínat. Oni i Oskar se na to, tedy na ty boty, vykašlali, přestal jsem ho proto i zdravit. Ale Oskar nic, jako by mu bylo jedno, že přišel o kamaráda. A když jsem to jednou zasejc nemohl vydržet a vlítnul do té firmy: „Koukejte, to už jste ale fakt pro vostudu…“ a rychle ještě „že já vás dám do novin!“ ,mě vyhodili. 

Ta ostuda, ještě dnes za sebou – a zastávka byla zrovna plná – slyším ten „hysterák“: „Do novin, jo!? ... pane, tak bacha, do novin dám já vás! A do policie taky!!! … už dlouho sleduju, jak se tu furt vochomejtáte … co máte za lubem, co … osobo jedna, celá ta zastávka mi bude za svědka … a vy si ještě dovolujete…!“

Víc jsem neslyšel, zostuzen – a pro dobrotu, na …., ale tak to bývá – jsem rychle vyklidil pole a za nejbližším rohem, byť si tak cestu prodloužil, zahnul. Nějakou dobu jsem se tomu místu vyhýbal a raději chodil oklikou. Nakonec mi to ale stejně nedalo a hrdinně vykročil původní trasou. Oskara, samozřejmě, už z dáli vidět, přidávám do kroku, těším se na shledání … ale, co bych povídal, ty boty … a tak rychle smutně odcházím.

X   X   X

„Ano, ano paní, ten krém jednou, černý, ano, a ten kartáč také … děkuji, děkuji!“ … a o deset minut déle klekám na zem před Oskara, otvírám krém, beru do ruky kartáč a „tý blbý figuríně“, a na vlastní náklady, ty její pracovní boty „bigluju“, že za chvíli jsou zas „glancovní“ jak zrcadlo.


Ještě jsem se nestačil ani zvednout, a už nad sebou slyším tu „hysterku“, dnes však ale v úplně jiné tónině: „Je, pane, to mu to zase sluší, že jooo? … to jsem nevěděla, že ste takovej hodnej, tak… poďte na kafe!“

Milan Brož

Josefodolská férie

Josefodolská férie v podání Milana Brože. Více zde https://picasaweb.google.com/W.Milan.CHP/JosefodolskaFerie#

A jak bylo první den v německé práci? Intenzivně...

MB: A jak bylo první den v německé práci?

JO: Intenzivně. Během několika hodin jsem poznala v praxi to, proč mají Němci lepší životní úroveň. Říká se, že jsou disciplinovanější, říká se, že jsou pracovitější. Ano, opravdu jsou. Zírala jsem, co všechno musí kolegyně zvládnout a ptala se sama sebe, jestli jsem nepřecenila své síly a jestli toho všeho budu vůbec schopná... 

A ta anabáze s pojištěním! Musela jsem mít pojištění odpovědnosti za škodu vůči zaměstnavateli. V Jablonci mi ve dvou různých pojišťovnách řekli, že mě nepojistí, protože zaměstnavatel je z Německa. Že se musím nechat pojistit v Německu. V Žitavě mi ve dvou pojišťovnách řekli, že mě nepojistí, protože bydlím v Čechách. Že se musím nechat pojistit doma. V německém Allianz mě ujišťovali, že mě pojistí náš Allianz. Jela jsem tedy ještě do Liberce - už jsem musela být prostě pojištěná! - byla to podmínka! - hned! Hledala jsem pobočku Allianz, nenašla, ale najednou koukám - Generali. Tam jsem sice v Jablonci se svým požadavkem právě už byla, ale oni mě odkázali do země, kde má sídlo zaměstnavatel. Přesto jsem do liberecké pobočky vstoupila. Řekla jsem, co potřebuji, a že mi v Jablonci řekli, že mě nepojistí, že musím do Německa, ale tam že mě taky nechtějí pojistit. No co člověk, to jiný názor, co město, to asi jiná pravidla, v Liberci to nebyl žádný problém. Pojistili mě hned. (Jen tak na okraj: vyprávěla jsem to známému a víte, co mi řekl? Že si prý chtěl toto pojištění sjednat u nás u Allianz a oni mu řekli, že takovéhle pojištění Allianz vůbec neposkytuje...) 

A ještě něco. Po tomto prvním dnu jsem si všimla, že když jsem překročila hranici zpět do Čech, cítila jsem úlevu, jak je to krásné být zase někde, kde se v pohodě domluvím, bez námahy, jen tak prostě jednoduše řeknu, co chci a druzí mi rozumí a já jim!

Ale jinak se mi v Žitavě líbilo. Trochu jsem si ji prošla a byla docela nadšená. Objevila jsem tam také mnoho opuštěných domů, starých až prastarých, a říkala si, co by to asi stálo, kdyby se to nechalo opravit... Také jsem si ale všimla, že je tam draho. Nic jsem si nekoupila. Není nad to si v Čechách koupit rohlík za korunu padesát...

Zittauer Blumenuhr (Žitavské květinové hodiny)

Dvojpapeženství - xenofobní Češi – a taky o volbách

Dvojpapeženství, to jsme tu už v minulosti, myslím-li tu, myslím u nás v Evropě, měli. Díky tomu se stal Avignon Avignonem i se svým proslulým starým mostem. Takže situace Oranžových, hm, nic nového pod sluncem, k tomu Trojského koně na hradě, a jsme ... tedy Oni jsou, tam kde jsou. A jak z toho?
Ale oni si poradí, nebojte, vždy to tak bylo, a hlavně, prosím, nechme jim ten čas, uvidíme. Třeba z toho také něco vznikne, jako v Avignonu ten papežský palác … a třeba se na „vše přivyknutý Čech“ už ani divit nebude.

Avšak volby, ty poslední, to je něco jiného. Ano ano, myslím ty, co potvrdily … tedy vlastně nepotvrdily… to stále dokola  omílané xenofobní chování Čechů. Stačí se jen porozhlédnout po portfoliu – jaké to krásné české slovo, že? – tedy po platformě … aha, to jsme se octli zase tam, kde jsme byli, tak raději hezky „češsky“ … rozhlédnout se po výsledkách (aha!!! – nebo výsledcích, chce to odborníka … lépe ze zahraničí) posledních voleb. A pěkně zleva doprava, leváci mohou opačně, tedy zprava doleva. A uprostřed se všichni setkáme, jako ty jednotlivé stranické subjekty, že? Vidíte vůbec nějaký zásadní rozdíl v proklamovaných cílech jednotlivých protagonistů a jimi vedených stranických subjektů? Já tedy fakticky ne. 

Pěkný pohled je na tu naši různobarevnou vyvolenou „Národní frontu“ … však! A ta nedůvěra Čechů v sebe sama … nebo, jinak řečeno … snad konečně „poznání“, že si skutečně vládnout neumíme, nám otevřelo oči … tedy cestu ke konečnému mezinárodnímu výsledku našich voleb? A kdo nás, včetně Bruselu nebo Ochránců lidských práv ještě jednou nazve „Xenofobními Čechy“, ten to tedy schytá … jak za starých dobrých „Husitských časů“. 

Cizinec vedle cizince, věřící vedle neznaboha, Japonec z Moravy vedle Rakušáka  z jihu Čech, do toho nejvíce mlčí - kdo ví, co tají, co má za lubem - ten nejbohatší Slovák … ale bacha, jak se říká: „Mlčeti zlato…“;  své si přidávají i ti v současnosti pauzírující Modří – kecá nám do toho od Nich nejen Kuba, ale přidává se i ta Německá. Však co do množství slov nemá nikdo, ale opravdu Nikdo, na toho Hejtman jihomoravského, jako by šlo o mariáš licitovaný, ale ta oranžová, zdá se, v této hře rozhodně trumfovou barvou nebude. Že  „si to ale sedne“, na to bych fakt vsadil … ale to už zřejmě bude v partiji jiné, „Že jo…“, chtělo by se zvolat …“hejtmane Žižko!“  Tak, a když si to takhle pěkně srovnáme a se rozhlédneme,  se ptám: „A kdeže je tedy  ta stopa po nějaké české xenofobii?“ … no řekněte!

Milan Brož

Pojďte si nezapálit s Milanem Brožem

Na blogu http://pojdtesinezapalit.blogspot.cz/ je uveřejněna další kapitola z knihy Milana Brože Pojďte si nezapálit.

Knihu ilustroval malíř Jizerských hor Václav Kocum.

Zde malá ukázka ze 4. kapitoly:

Nebudu vás dlouho napínat, jak to dopadlo, myslím, že
jsme se všichni pozvraceli, domů se vrátili celí bílí, zelení, průhlední a já nevím jací,
pochopitelně to z nás táhlo na sto honů, doma všechno poznali, jak jsme si to pak
řekli, a všude byl „cajmrsk“ asi tak stejný. Náš poklad jsme tenkrát zakopali pod
tím horním obloukem, označili jsme ho nenápadným kamenem, abychom věděli,
kde poklad v budoucnu najít. Od našich domovů to bylo deset patnáct minut.
Šly dny, nikdo z nás neměl další chuť na kouření. Po několika měsících jsme se
vypravili, že poklad vykopeme. Byly dva názory, co s ním. Prodat starším klukům,
oproti vlastní spotřebě, leč … Nenápadný kámen, který poklad označoval, byl tak
nenápadný, že jsme poklad prostě nenašli ani my, anebo ho našel už někdo před
námi, anebo nás špehovali ze Staré Vyhlídky a šlohli nám ho. To je asi – dnes si
myslím - nejpravděpodobnější. Na dlouhou dobu to však každopádně bylo první
a poslední vážné, seriozní kouření za vlastní peníze, stran mé osoby.

Přání České republice

Včera jsme vzpomínali 95 let od vzniku samostatného Československa. To sice už pominulo, ale důležitá je zde ona samostatnost. Ráda bych do dalších let samostatného trvání naší republice něco popřála. Přemýšlela jsem co. Při pohledu na současné dění, které mi mimochodem připadá velmi tristní, mě napadla myšlenka, kterou jsem objevila na jedné internetové diskuzi. Lidé se tam zamýšleli nad tím, zda lze definovat slušnost a co to vlastně slušnost je. Objevil se tam zajímavý názor, který připomněl Desatero. Že jeho dodržování vede ke slušnosti. Přeji tedy naší České republice jak slušné politiky, tak slušné občany. Ono totiž obojí souvisí. Na jedné straně se říká, že ryba smrdí od hlavy, což v tomto případě znamená, že důležití jsou právě ti, kteří nám vládnou, ale také se říká, že vláda je zrcadlem národa, což zase znamená, že je také důležitý stav nás občanů a že máme takovou vládu, kterou si zasloužíme. Vidíte, že to není jednostranné a záleží na každém jednotlivci. Můžeme tedy s naší slušností začít hned, každý sám u sebe. Přeji nám všem v naší přeměně či proměně mnoho zdaru.

Ještě na vysvětlenou. Nespojujme prosím Desatero s církví. Málokdy měly tyto dva pojmy něco společného. Poznal to na vlastní kůži jak například kníže Václav, který Boha upřímně miloval a zjistil, že mnoho a mnoho lidí křesťanství sice přijalo, ale pouze povrchně, aniž by toto učení pochopilo. I další státník Karel IV., jenž do kaple sv. Kříže na hradě Karlštejn vstupoval bos, čímž vyjadřoval úctu Nejvyššímu, vyzval církev, aby učinila přítrž svému nemravnému životu. A nakonec i Tomáš Garrigue Masaryk, jehož jeden citát zní takto: „ Ježíš podával náboženství čisté, nerozhárané, klidné, jasné, nemlhavé“, vystupoval velice kriticky proti církvi. Ne, opravdu se nemylme, a už vůbec nezavrhujme nejlepší rady pro náš život, které jsou v Desateru ukryté, jen proto, že je někdo zneužil. Ony zde byly ještě mnohem dříve, než si je dala církev do svého „programu“ a začala se jimi ohánět, aniž by je sama ctila, či je vůbec chápala. Však ji také náš první prezident nazval politickou organizací, které jde jen a jen o moc.
Jaroslava Očenášová

Partie začíná

Tak, konečně po volbách...
… tolik toužebně očekávaných. Volba byla tajná a nyní už je vše jasné, očekávání je za námi, volba je nabíledni, barva je na stole, už víme, kdo vyhrál, kdo ne, kdo neprohrál a kdo jo! … ale víme opravdu? Barvu známe, pravda, ale hrát se teprve začne, do karet hráčům nevidět, kdo jaké trumfy … jen co sami chtějí ukázat. Hra začíná, dívejme se, pozorujme, šanci má i ten zdánlivě bez trumfů, tak zpropadeně jsou karty rozdány, a kdo jaký list má na ruce, ukáže teprve budoucnost a ta hra.
Proklamace, proklamace, víme víme, všichni chtěli k hráčskému stolu, všichni se chtějí zúčastnit hry, sliby, sliby … čestnost, poctivost … dobrý úmysl, vše pro lid, pro národ, pro str… ale né, to raději né, ale pro stát, to tedy … proč by né, že?  A volit se muselo, ti, co nehráli v partii minulé … no, uvidíme, zato většina těch hráčů přítomných v minulosti … hra byla falešná, to se nedá svítit, a kdo falešně hrá, ten sám přece je … dosadit si umíme. Tak budeme teď s napětím očekávat  tu partii novou. Vynese-li vůbec někdo, bude-li mít tu odvahu … a když ano, nedostane hned vzápětí flek jak Brno. No, kdo ví. Všichni chtějí totéž, jen jinými cestami k cíli dojít. Tak nevím, je důležitější ten cíl, či ta cesta sama. A když za stejným cílem, na cestě snad lze se domluvit, ne? Ale to už je věc těch hráčů, jak těch nových, tak těch bývalých, pozor!!! – hrají i ti, co právě pauzírují. Dívejme se pozorně, jaká že to hra bude. Nepochybně, kdo za svým cílem (a cíle jsou stejné, jak jsme si všimli) stojí, kdo to myslí vážně, jistě bude i přístupnější ke hře férové, tedy i  k domluvě. Dámy a pánové … partie začíná.
Milan Brož

Z hráze neskákejte ani do vody, ani do parku

Cedule

Hráz jablonecké přehrady. Autor: Václav Kocum

Všimli jste si? Já ano, ale … abych se přiznal, až teď. Celá léta, kdy se v poměrně krátkých intervalech, ať sám se psem, nebo jindy, když se psem vezmeme s sebou i paní, po hrázi naší krásné přehrady  procházím, jsem ji neviděl. Až teď. A žasnu … tedy civím, to ale vlastně pokaždé, když tu jsem, civím na tu nádheru, přes vodu na Jizerky, na paneláky, za ty roky, už jsme přivykli, a také se trochu schovaly, tedy ty paneláky, za vzrůstající stromy, civím i na stranu druhou, jižní, směrem k městu a dolů přímo pod hráz, ten park tam, upravený, plný lidí, psů dovádějících, a tak. Pohledy ty jsou vždy jiné, za rána a slunce východu, v pravé poledne, při západu, za mlhy, sněhu … zamrzlé vody… no však všichni Jablonečtí víme, že!

Cedule. Autor: Václav Kocum

Až najednou … cedule!  „ZÁKAZ SKÁKÁNÍ Z HRÁZE DO VODY“  - tak, a mají utrum, ti skákači, že jo, cedule se holt poslechnout má … ne? … anebo ne! Čert ví, … ale že se skákalo, skáče a skákat bude, to si můžeme být, a to včetně těch „cedulmajstrů“, co to tam pověsili – snad povodí, či magistrát … to si můžeme být jisti, předpis je holt předpis, a mládí je zas mládí.

Prošel jsem hráz tam a zpět. A ještě jednou, ale nic. Ptáte se mne: „Co nic? Jaké nic? Vždyť je tam ta cedule!“ … Nic je nic, prostě NIC. Tak mě to napadlo … no … co na straně druhé. Ale tam, tedy na straně opačné, … lépe protilehlé, … ještě lépe – na té, co není voda, tedy co je těch dobrých dvacet třicet metrů dolů, nic, cedule žádná. Napadá mě tedy, a myslím, že po právu a zcela logicky, na této straně že tedy zákaz skoku z hráze neexistuje. 

Překonávám první překvapení a pak, věren logickému uvažování „silnějšího“ pohlaví, vyvozuju: „ No jasně, záchranáří, hlídky, potápěči, kolik aut,  … ne-li vrtulník, … a tak, a když to dobře dopadne, špitál, … to všecko jsou nějaké prachy, to něco stojí, to je fakt, a v dnešní době, no řekněte!“ a myšlenky mi letí dál:  „Ale na straně druhé, to je něco jiného, tam je to jasné a bez rizika. Vteřinka, skokan si skočí … letec zaletí,  a je hotovo, ještě  zavolat službu pana Kop…," - ale né, nejmenovat, aby někdo nenapadal za neoprávněnou reklamu, - „… prostě jedno auto, je to blízko, zakopat a … no řekněte, vyjde to daleko levněji a ještě to platí pozůstalí.“  Tak snad, chtělo by to,  na tu stranu, myslím na tu jižní, a jen pro pořádek – ne? … tam umístit, když tam není zákaz, tu ceduli … a když už né přímo s povolením, tedy alespoň s výstrahou, že „Na vlastní nebezpečí“! 

Nemyslíte?
Milan Brož

Hráz směrem k parku. Autor: Václav Kocum

Tajná volba

A znovu volit, jako v mariáši, v pauzírovaném, jedenkrát za čtyři … hry … roky, ta podobnost. Samozřejmě, když to složím, když s tím souhlasí ostatní, volí se dříve, rychleji … a hra dohrána nebývá. Jo, také se to stává, zvláště ke konci večera, když se vyhlásí: „Červené eso dodá!“ … a poslední hra se hrát musí!  To bývá, pane, pak složených her.

„Hele, seš na řadě, tak vol! … Vole!“ … pardon, chtěl jsem říci, jen mi to tam tak vyklouzlo, chtěl jsem říci „Občane!“

„Ale co, pro pána krále, co volit?!“ Tady na tom místě „Tfuj … tfuj … tfuj!“ –je třeba třikrát obejít židli, se tento … mnich, né? Ale jestli to pomůže, se uvidí až při volbě následující. Teď je třeba volit teď, z toho co v ruce … pardon pardon, v obálce. Červený, Kule, Zelený, Žaludy … od ničeho nic a dohromady pěknej maglajs, když zavolím tyhle, který druhý mi pomůžou, ani jedny nemám v ruce tak srovnaný, aby rozhodly samy… a o ostrejch, dobírákách netřeba ani hovořit. Ňákej hlas se najde, to jo, to by bylo pěkných čtyřicet, to by se i stovečka mohla podařit … no jo, ale jsou to ty pravý, taky bych mohl mít jen tu hlášku, o ty desítky přijít a v tu chvíli je to sto proti.

Fakt není, co volit. Do Malýho je to nesmysl a Velkej, … a oflekovanej … to by mohla být úplná katastrofa … ach, kdybych věděl, co držej v ruce spolu/proti hráči. Ale takhle??? A kde mám záruku, když to budu chtět sbalit, že to bude dobrý? … no… kde?

Tak ještě jednou, po pořádku. Toho Malýho, to ne, to ne, Velkej, toť  sebevražda. Oranžová – hele, bacha, co jejich slavnej šéf a ekonom Nedělka, tam jsme se tehdá začali propadat, pamatujete! ... rozdal před volbama brebendy nemakačenkům všem… a rozdával by dál. A ten jejich … no, ten kůň, ten Grosák, ten si pomoh‘, co. Tak ty né!
Modrou, prosím, prosím … modrá je dobrá. No jo…no, ale není modrá jako modrá. Ta současná, řekl bych, trošku „vyšisovala“, co? Měnili až vyměnili … až domněnili. Jo nové tváře … kde kde … no snad ten zpěvák, ne, ten ze Slovenska, ten Naď, to není rodina? … no, no tak né, no, ale … stejně na to snad ještě ani není ten pravý „nečas“, né?  Ty taky né! Musíme vejš, ty nejlepší, Ty „top“ … no nevím, nevím, koukněte, to kníže se celej komunistickej věk ukrývalo kdesi v Rakousích a proslýchá se, že s Komunistou, aspoň ve svých lesích, byl za dobře, … taky neumí češsky, a … a ten, zeptejte se na jihu, tam, pod tím mostem, co Křižík zelektrifikoval, jo, v Bechyni, jakej že to je pěknej kalousek ten kumpán jeho. Tak ne, ty také ne!
Jama Oto Toto Moto, toho Kanimuru, prosím vás, ten je chytrej nad Fšechny, no jen ho chvíli poslouchejte … lepší, kdyby zůstal na tom ostrově Honšů, nebo Kjúšú nebo Hovajdú, či odkud vlastně ten Japonec je. …a prej že z Moravy. No tak, to je úsměvné, ne, a … jasný, toho taky né!
Tak snad zkusit toho Děduše, co? To by snad marný nebylo … a umí, prej, řídit! No jo, ale kdo dneska řídit neumí, žejo!  Každej, to už není žádná výhoda. A na Slovensku prý má popotahování … taky je to Slovák, co s ním tady, a bohatej pán … jo jo „panská láska po zajících skáče“ … to je starý – bacha – ale moudrý.  Hm, hm … tak toho taky né. Pro pána Krále, LIDI, tak Koho???

Leda že … by … po mariášnicku, tajná volba, no přece „z lidu“!
Milan Brož

Reakce na publikování nesmyslu o výsevu vlastních semínek

„… nebo … že by … trvalky!“


Prosím vás, nechte toho, já už těch nesmyslů mám opravdu plné zuby … kam na ty – s prominutím – hovadiny pořád choděj? Kdo to vymýšlí, kdo je na ta místa instaluje, že vůbec jsou slyšet? … co to je za lidi? … odkud přišli a z čeho a za co jsou placení? … je tady vůbec ještě někdo normální? … nemůžete mi někdo odpovědět? … nebo snad nenormální jsem …? … ale né … to né, ta šílená doba by však dokázala z člověka, … ale, ale, co to je za úvahu? … kam jsem se to posunul? … to nééé … nebo snad, že by? … nechte toho, neútočte na mě, já nic nevysévám, víte, já na to vyzrál … víte!!! … na mě si s těma semínkama nepřijdou, ... i kdyby, … no však víte, … víte, já totiž mám trvalky!!! Milan Brož

Chtějí nám zakázat výsadbu z vlastních semínek?

Po e-mailu se šíří výzva k podpisu petice za zachování rozmanitosti druhů osiv. Na stránkách tohoto blogu byl poskytnut prostor pro uveřejnění, i když věc nebyla dále ověřena či prověřena.  

Původní zpráva: ________________________
>
> Předmět: Předmět: naléhavé! petice proti plánovanému zákazu soběstačného domácího osivaření! Odeslání do konce měsíce října!
>

Milí přátelé a kamarádi, předem se omlouvám všem, kdo už raději nic nepodepisují a děkuji všem, kdo to podepíšete. Já sama si pěstuji vlastní semínka, protože jsou již uspůsobena místu, kde rostou a jsou také odolnější místním podmínkám a odolnější chorobám, které je u nás napadají. Budu to dělat dál i kdyby se to stalo zločinem. Jana Horne

---------- Původní zpráva ----------
Od:
Předmět: Fwd: naléhavé! petice proti plánovanému zákazu soběstačného domácího osivaření! 15 dní do konce!

Ahoj všem, podepsala jsem a šířím dál..
Věnujte tomu, prosím pozornost, je to důležité.
Šárka

---------- Původní zpráva ----------
Od:
Předmět: naléhavé! petice proti plánovanému zákazu soběstačného domácího osivaření! 15 dní do konce!

Ahoj, do konce října nezbývá moc času, je potřeba sehnat ještě necelých 3000 podpisů, proto prosím šiřte, jak jen můžete!

Jde o svobodu pěstovat si vlastní jídlo z vlastních semínek, jinak budeme v područí velkých osivářských společností a budeme za každý semínko platit jak mourovatý.

petice tu - dole (pravý horní roh dát: "Select language" - vybrat jazyk a pak kliknout na Czech, zbytek Vás už navede).

šiřte prosím už dnes!!

díky!

elsa

https://www.openpetition.de/petition/online/rozmanitost-osiv-v-ohrozen-proti-narzen-eu-o-osivech-ve-prospech-osivrskeho-prumyslu#googtrans(de%7Ccs)

Milí přátelé,

už brzy může být v celé EU trestné, když zasadíte semínka nebo sadbu, které jste sami sebrali z rostlin v předchozím roce, nebo které vám dal soused. Nesmysl? - Kéž by ... Evropská Komise nyní pracuje na návrhu zákona zakazujícího šíření osiva mezi drobnými zemědělci i běžnou populací. Každé semínko vsazené do země bude muset být podle návrhu registrováno. Zemědělci i spotřebitelé se tak stanou závislými na velkých osivářských firmách. Podle zveřejněného pracovního návrhu nařízení musejí všechny odrůdy splňovat požadavky pro průmyslově šlechtěné uniformní odrůdy. Staré krajové odrůdy a odr ůdy pro ekologick é zemědělství nebudou splňovat požadavky pro registraci. Přitom právě rozmanitost odrůd plodin je dědictvím a velkým bohatstvím, jelikož lépe odpovídají místním podmínkám daného místa. Odhaduje se, že v zemích EU zmizelo za poslední století 90% odrůd kulturních plodin. Uniformní odrůdy budou v nepříznivých místních podmínkách vyžadovat zvýšené dávky hnojiv, pesticidů, ... Ve skutečnosti však jde o omezení potravinové suverenity jednotlivých států, regionů a skupin. Čili o kontrolu nad potravinami jakožto stěžejního bodu kontroly obyvatelstva ve prospěch velkých nadnárodních osivářských firem. Více než polovinu světového trhu s osivy dne s ov láda j í pouhé 3 koncerny! Blíže jednak na http://biospotrebitel.cz/clanek/konec-zahradkaru-v-cechach-aneb-nove-narizeni-eu-o-osivech a také v přiloženém souboru bioZpravodaj 9/2013.

Posílám tuto informaci proto, že kdybyste chtěli vyjádřit nesouhlas s tímto připravovaným nařízením, můžete tak učinit zadáním svých nacionále na internetovou petici za udržení rozmanitosti osiv, která běží v řadě států EU. Z ČR je třeba do KONCE ŘÍJNA sebrat 5 tis. podpisů. V tuto chvíli je jich necelé 2000, jelikož lidé o tomto připravovaném nařízení nevědí. Věřím, že s Vaší pomocí se podaří potřebného počtu dosáhnout. Tato petice na na stránce h ttps://www.openpetition.de/petition/online/rozmanitost-osiv-v-ohrozen-proti-narzen-eu-o-osivech-ve-prospech-osivrskeho-prumyslu#googtrans(de%7Ccs). Do 4 okének je třeba zadat celé jméno, PSČ a město, ulici a číslo domu a nakonec e-mail. V okénku pod jménem pak vyberete stát (Česká republika je skoro na konci seznamu!). No a pak vpravo ťuknete na žluté okénko Podepsání. Pokud byste nechtěli, aby Vaše jméno bylo uvedeno na webu petice, zaškrtnete Registrace Anonymní vedle státu. Pokud by se Vám kolonky zobrazovaly německy, ťukněte na okénko a objeví se vysvětlující text, který se po chvilce střídá český a německý.

Podobné nařízení už pár let platí v USA. Semena tam dnes používaná v zemědělství jsou už jen genticky modifikovaná - přírodní osivo se nesežene. Kdo by pěstoval z přírodního osiva, které si sám uchoval z předchozí úrody, je považován za zločince (http://www.magnificat.sk/2013/05/geneticke-sialenstvo-alebo-kto-upravuje-a-privatizuje-prirodu/). Navíc genetická modifikace osiva zahrnuje i fakt, že ze semen těchto GM rostlin v 2. generaci už nic nevzejde. Proto si zemědělci musejí kupovat toto osivo každý rok nové právě od osivářský ch koncernů . Cena osiva je samozřejmě výrazně vyš&sc aron;í ...

Jedním z těchto nechvalně proslulých koncernů je firma MONSANTO produkující geneticky modifikované plodiny a světoznámý prý "neškodný" herbicid ROUNDUP, který zničí všechno kromě jejích GM plodin, jež jsou vůči němu imunní. Firma byla usvědčena z úplatkářství na vládní úrovni v různých částech světa (např. http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=494). Přikládám i krátký článek o první (!) dlouhodobé studii za 15 let, kdy byly na trh uvedeny geneticky modifikované organismy. Potkani byli po dobu dvou let krmeni geneticky modifikovanou kukuřicí a č& ;aac ute;st z nich navíc ještě o&scaro n;etřenou Roundupem. Výsledky studie jsou šokující - polovina těchto potkanů zemřela předčasně, měli obrovské nádory mléčných žláz a těžké poškození jater a ledvin. Odkaz na jiné výzkumy uvádí, že Roundup ve 3. generaci laboratorních zvířat způsobil neplodnost. Tato studie probíhala v utajení - když včelařští výzkumníci poukazovali na neblahý vliv Roundapu na včely, firma Monsanto tyto výzkumné včelařské ústavy skoupila, aby vědci bádali jiným směrem ... Tato první dlouhodobá studie o vlivu GM plodin a Roundupu byla dělána stejnou metodikou jako ty předchozí prováděné firmou Monsanto, které v& ;sca ron;ak ž&aacu te;dn ý negativní vliv neukázaly. Sledov&aacu te;ní totiž probíhalo vždy jen po dobu 3 měsíců! Zadáte-li si do internetového vyhledavače Monsanto, vyjede vám spousta zajímavých odkazů.

Srdečně zdraví Martin

Pojďte si nezapálit s Milanem Brožem

Na adrese http://pojdtesinezapalit.blogspot.cz/2013/10/3-jak-jsem-se-s-cigaretou-v-puse-poprve.html
je umístěna další kapitola. Malá ukázka:

Jaký to byl pocit? Těžko popsatelný, nádherný, vždyť v minulosti podvakráte
jsem se “Ven” nedostal. Stačí si uvědomit jen to několikaleté martýrium, nežli jsme
se dostali s dětmi alespoň do Jugoslávie. A teď najednou pěšky, ruce v kapsách,
bez dokladů a rovnou na “Západ” - tedy na jih, rovnou do Rakous. Takový pocit
svobody, takový pocit volnosti, jsem ještě nikdy nezažil. Jako bychom létali, jsme si
připadali. Něco úžasného, k tomu se smálo sluníčko, jsme volní, dýcháme zhluboka z plných plic. Ty pocity si dodneška dovedu vyvolat a prožít. Díky Bohu za to.
Ten  moment  přechodu  hranic,  ten  pocit  svobody,  si  prosím,  také  zapamatujte.
I ten mi pomohl a bude o něm ještě řeč.

Knihu ilustroval malíř Jizerských hor Václav Kocum

Michal Viewegh a nastavení všehomíra

Michal Viewegh leze prý svou ufňukaností na nervy. Tak to píše recenzentka Klára Kubíčková v českém periodiku, kde hodnotí spisovatelovu poslední knihu, kterou psal poté, co přežil stav, kdy mu praskla aorta. Přesně to novinářka píše takto: „První polovinu knihy leze čtenáři ukrutně na nervy.“ Zde by bylo záhodno vznést dotaz, zda se Klára Kubíčková ptala ještě dalších čtenářů na jejich pocity při čtení, či zevšeobecnila svůj subjektivní názor. Věřím, že všem lidem, například těm, kteří zažili něco podobného či k tomu měli blízko, na nervy neleze.

Pan Viewegh ve své nové knize prý píše: „Vím, že bych se mohl cítit líp, kdybych pořád nehledal viníka toho, co se stalo, viníka, který neexistuje.“ Pan spisovatel se na tomto místě však mýlí. Viník, nebo lépe řečeno příčina, existuje. Nejsme žádnou hříčkou osudu, všechno, co se děje, podléhá nějakému řádu. Tomu řádu, který drží celé světy. Ne jen ten náš viditelný, ale i ten, kam naše oko, ani s pomocí různých přístrojů, nedohlédne. Ono totiž v tomto všehomíru, nebo jak to výstižně nazvat, něco vládne. A to „něco“ má své zákony či zákonitosti. Tím „vladařem“ je původ všeho života, zdroj života, to, z čeho všechno ostatní vzniklo, nebo lépe řečeno bylo vytvořeno. Někdo „to“ nazývá Bohem, někdo sílou, někdo Stvořitelem, někdo prazákonem, někdo možná jinak. Ale to snad není rozhodující. Rozhodující je, abychom se do těch daných zákonitostí vřadili, neboť jsme jejich součástí, a nepůsobili rušivě. Představme si ty zákonitosti třeba jako obrovské soukolí, kde každé kolo má své místo a jakmile na něm není, tak vznikají poruchy. Žijeme v době tzv. new age, tedy nové doby, kdy bychom se měli s tímto světovým řádem nejen už konečně dobře seznámit, nýbrž se podle něj také řídit. I ve škole existuje školní řád, který je nutno dodržovat, a za jeho nedbání následuje nějaký postih, který žákovi, potažmo i třeba jeho rodičům a dalším lidem v jeho okolí, znepříjemní život. Domnívám se, že právě prožíváním nějakého utrpení, tísně, ať už ve fyzické či psychické rovině, je nám dnes těmito zákonitostmi říkáno: „Víš, člověče, svět je nastaven tak, abys v něm našel radost a štěstí, ale nesmíš to nastavení rušit.“

Jaroslava Očenášová

Pohyb bude v Rosariu v Jablonci měsíc

POHYB

Pohyb, co to je? Lze na něj sáhnout, lze ho cítit … voní či …?

   

Jakými smysly lze zachytit?

Sluchem, zrakem, hmatem? Čichem? Chutí?

Kdo ví? … snad fotoaparátem?!

Fotografie, vystavené v kavárně ROSARIUM, si můžete prohlédnout na:

https://picasaweb.google.com/W.Milan.CHP/POHYB02#

Malá ukázka - SKOKAN

… a pozor!!! VELKÝ BRATR VÁS SLEDUJE:

Monitoring je součástí výstavy.

Váš W. Milan CHP.