Poezie z Jablonce

 

Kozí brada                                                    

Kozí brada od Milana Brože

Květ a chmýří
Chmýří a květ
A z té krásy pýří
se člověk hned
Teď.

Kozí brada

Za paprsků slunce rána
fotokamerou tak brána
A není to žádná zrada
Takovou světlost že má brada
Ráda.

Kozí brada

Květ a chmýří
Stín a slunka světlo
jak by reflektorem
V čas ten
právě na květ a chmýří
Míří.

Kozí brada

Chmýří a květ
Až mě to světlo
z kavalce zvedlo
By ten květ
připomínkou byl mi
Zítra …jindy, 
i teď
Hned.

W. Milan

Jedinečný Ausblick z Petřína

 

Z jabloneckého Petřína (618 m. n. m.) je prostě jedinečný výhled. Snad by se chtělo říct, kam se hrabe ten pražský (387 m. n. m.). No řekněte, jsou z toho v metropoli vidět Jizerské hory, Krkonoše, Černá Studnice, Ještědský hřbet? Ó jé, už slyším Pražáky: „Jasně, že jo! Ještěd, Jizerky, Krkonoše, skoro celá země česká je z toho našeho Petřína vidět!“ Tak ne, srovnávat to nebudeme. Ale Jablonec jak na dlani, obzvlášť díváme-li se dalekohledem, je jen z toho našeho…

Snad se však může ten „náš“ zdát návštěvníkovi takový nějaký … jak by se to správně vyjádřilo … no trochu v neutěšeném stavu. Tedy ne z dálky, to ne, spíš zevnitř … a co se týče věže. Schody by možná neškodilo někdy trochu zamést, viklající se zábradlí vyspravit, udělat něco s dveřmi na ochoz, aby tak nedrhly, opravit omítku a obklady na té krásné rozhledně. Snad to nový majitel dá do pořádku, aby Petřín dobře reprezentoval. Vždyť je to taková jablonecká dominanta, každého cizince tam člověk hned zavede, aby se pokochal pohledem. A třeba by mohlo také město trochu pomoct, je to přece památka a o ty se máme dobře starat.

Tak tschüss na Petříně, původně na Nickelkoppe (na návrší Nickelkoppe byla v roce 1906 výletní restaurace s vyhlídkovou věží postavena), později také krátce Öserwarte oder Hohenwarte! Pojmenování Petřín pochází až od poloviny minulého století.

El

Jablonec nad Nisou se svým Petřínem (vlevo nahoře)



Nebožtíci si užívali OPEN AIR

Že mají nebožtíci na hřbitovech rádi ticho a klid? Snad je to jen nějaký scestný názor. Například obec Nová Ves nad Nisou rozhodně není toho mínění, že je u místa tzv. posledního odpočinku nutno zachovávat nějakou pietu. Naopak! Včera zde skončilo třídenní OPEN AIR s kraválem až do časných ranních hodin. Akce samozřejmě neprobíhala přímo na hřbitově, to ne, ale v sousedství na fotbalovém hřišti. Jistě, zdejší nebožtíci jsou na nějaký ten lomoz odsud již zvyklí, sportovní ryk a hvizd píšťalek jim již zdomácněly, ovšem víkendové decibely, to už byla jiná káva. Někteří se prý i v hrobech obrátili... Arme Verstorbene in Neudorf!

El

Keine Angst před muchomůrkou růžovkou

 

„Ježkovy voči, zahoď to!“ radila Milenka Václavovi. Měla na mysli houbu, o které její manžel řekl, že je to muchomůrka tygrovaná – prudce jedovatá. „Ale ne, vždyť je to jasná růžovka!“ zhodnotila situaci Vaškova známá.

A takových dialogů je! Mnozí růžovky nesbírají, protože se obávají, že by mohlo jít také o smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou. A přitom růžovky jsou prý podle vyjádření kuchařů ty nejvýtečnější houby. Samozřejmě tepelně upravené. A i lidové označení „masák“ napovídá, že chutnají jak maso. Fakt. Dle vlastní zkušenosti je tomu skutečně tak. A jak se dá muchomůrka růžovka bezpečně poznat? Již z názvu je patrné, že je spojená s růžovou barvou, když ji nařízneme, je prostě narůžovělá. To například muchomůrka tygrovaná ani zelená není. Prsten kolem nohy růžovky je rýhovaný, prsten jedovatých muchomůrek hladký.

Pak ještě existuje muchomůrka šedivka, která je růžovce hodně podobná, ale není jedovatá. Sice její chuť není nic moc, taková zatuchlá, ale nemusíme mít Angst. Neotrávíme se po ní. Její prsten je také rýhovaný jako u růžovky, ale houba nám nezrůžoví. Spíš zešedne – viz název (lach).

A poznámka na závěr. Teď růžovky rostou. Také v lesích v okolí Jablonce.

So guten Appetit!              

Muchomůrka růžovka neboli masák. Fakt výtečná.

                                      



El

Sonnenuntergang, oder odposlech

 

Západ slunce – Sonnenuntergang. Přírodní úkaz, při kterém vznikají nádherné a často i nezapomenutelné scenérie. Pokochejte se jedním takovým západem nad Jabloncem a Libercem z Novoveského vrchu (669 m. n. m.) nedaleko chaty Kynast.  Vyčkáte-li v létě zmizení slunečního  kotouče za lesní hřeben, který se od obce Loučná dále nazývá Vysokým, rozsvítí se Jablonec a vy budete svědky další světelné podívané.

Vypravili se sem i J. a V. Usadili se na louce ve vysoké trávě, protože nenašli žádnou lavičku, která by se na toto místo mimochodem velice hodila. Jejich „bivak“ měl několik much, a to pomíjíme ty opravdové večerní, a taky komáry, jež dokáží člověku pobyt v přírodě notně znepříjemnit:

J.:  „Škoda, že odsud není vidět, ten Ještěd.“

V.: „ No to by bylo na Petříně nebo na Studnici.

J.: „Z Černé Studnice by to bylo dobře vidět? To mi ani neříkejte, já jsem tam chtěla jít. Ale nevěděla jsem, jestli je tam ten západ slunce dobře vidět, když jsou tam ty stromy…“

V.: „ Jeee. Ale nebojte se, odhadují vědci, že sluneční soustava má dobu trvání tak ještě čtyři miliardy let, takže jsme zhruba v polovině naší existence. Protože čtyři a půl miliardy let už sluneční soustava existuje.“

J.: „ No jo, ale musíte také brát v úvahu, že člověk tak dlouho ne. Takže se předpokládá, že člověk tady už nebude, až se bude země rozkládat nebo končit. Už tady nebudou podmínky k životu.“

V.: „ Ony už teďka moc nejsou…“

J.: „ Jak to? Teď jsou právě ty nejlepší.“

El