- „Máte u vás v Čechách v pondělí taky Letnice?“
- „Ne.“
- „Tak řekněte prosím paní D., mamince
Hany a Zuzany, že je v pondělí školka zavřená. Aby sem třeba zbytečně
nejely.“
Ani jsem to nemusela říkat, maminka to věděla, vozí sem Hanu z Čech, tak
jako několik dalších českých rodičů své děti, už několik let. Chtějí, aby
jejich ratolesti uměly dobře německy, a tohle je dobrý způsob výuky. Kdo sem
chodí už od roku, ve třech letech mluví jak česky, tak německy, v šesti už
může dělat pomalu překladatele.
- „Jenže já zas nevím, kdy bude v pondělí volný auto!“
- „Celý den. V pondělí jsou v Německu Letnice, nikam nejedu.“
- „Letnice? Co to je?“
Můj pan bytný (jehož auto mohu také používat) slovo Letnice slyší ve svých
třiačtyřiceti letech poprvé. A jistě není sám.
- „Vylití Ducha svatého.“
Bytný obrátí oči v sloup a zdá se, že nemá naprosto pochopení.
- „No Němci to slaví, a před několika dny slavili taky Nanebevstoupení Krista.“
(Kvůli tomu jsem nestihla včas odevzdat daňové přiznání. Lidé v Německu mají
na tuto povinnost o dva měsíce více času než my, svá přiznání musí odevzdat do
31. května. Ovšem řekla bych, že mají také podstatně více kolonek a formulářů k vyplnění.
Proto na to mají možná více času… A já jako cizinec jsem musela vyplňovat ještě
i další formuláře, až jsem z toho měla úplný fascikl. A jelikož jsem se o
této mé povinnosti dozvěděla až v dubnu, a jelikož jsem měla ještě dost co
jiného na práci, která musela být hotová dřív, nechala jsem to přiznání až na
druhou půlku května. Ono to také není jednoduché vyplnit, dá mi zabrat české
daňové přiznání, natož německé. Takže jsem si to odevzdání naplánovala na
čtvrtek 29. května. Čtvrtky jsou totiž v Německu dlouhé úřední dny, kdy
mají otevřeno až do 18 hodin. Jenže to bylo zrovna to Nanebevstoupení Páně,
tedy svátek. A to jsem zase zjistila jen několik dní předem. Takže jsem rychle
změnila plán, že to musím stihnout už ve středu 28. května. To mají otevřeno do
13 hodin. V úterý jsem tedy začala vyplňovat, počítat, přitom jsem
zjistila, že ještě potřebuju takový formulář a takový, naštěstí vše bylo
přístupné online, takže jsem si všechny další potřebné formuláře vytiskla a
ráno to bylo hotové. Musela jsem však ještě pro potvrzení na náš domácí
finanční úřad, a protože tam to také trošku trvalo a protože ve 12 jsem musela
být zase v práci a protože bych musela jet až do Löbau, kde je příslušný
finanční úřad, tak jsem to prostě nestihla. Takže už zbýval jediný den, a to
pátek třicátého. U Němců je totiž každý den úřední, ale kromě toho čtvrtka je
otevřeno jen do 13 hodin. Jenže… V pátek, jelikož čtvrtek byl svátek, byl
zase tzv. Brückentag, to znamená „mostní den“, čili den, který přemosťuje
pracovní den mezi dvěma volnými dny, a to znamená, že se také nejde do práce,
tedy úřad je zavřený. No a pak už byl červen.)
Ale zpět k těm Letnicím. Zrovna nedávno jsem pátrala po
významu tohoto dne, protože mě to zajímalo. Říkala jsem si, že vlastně vůbec
nevím, o co v podstatě jde. Zjistila jsem, že církev si tímto svátkem
připomíná den, kdy na Kristovy učedníky vstoupil nebo sestoupil Duch svatý.
Každý rok tento den slaví církev jindy, neboť se to vypočítává podle Velikonoc,
a to 50 dní po nich.
Pro někoho je však snad překvapující fakt, že ono dění
vylití síly Ducha svatého nebyl ojedinělý akt, který se stal jen jednou
a tenkrát, ale ono se to opakuje každý rok přibližně ve stejnou dobu na konci
května. Je to vlastně tak mocný děj, že se zúčastněnému až tají dech. Kdo svou
mysl upne v lásce vzhůru ke svému Pánu, tak jako to udělali právě tehdy ti
učedníci, dostane se mu posílení prostřednictvím Ducha svatého, jeho silou, která
je každý rok jako by vylévána do celého stvoření k jeho posile. Je vylévána
z posvátné nádoby svatého Grálu, což není miska, do které byla zachycena
krev ukřižovaného Ježíše, ale je to něco nehmotného, kde se shromažďuje živoucí
síla, jestli se to tak dá napsat. Víte, svatý Grál není z tohoto světa, a
proto je těžké o něm psát. Jsou lidé, kteří ho celý život hledají, ale zde na
Zemi. A on je „v nebi“. Střípky jsou obsaženy v legendě, z které
čerpal například Richard Wagner pro svou operu Parsifal. Jestli si to dobře
pamatuji, tak v té legendě nemohl být kvůli jednomu rytíři odhalován svatý
Grál a rytíři chřadli a chřadli, nedostávalo se jim žádné síly. Až
když přišel král svatého Grálu, a Grál mohl být opět odhalen, vše se zase jako
by „zazelenalo“, všemu se dostalo přílivu nového života, nové síly. A tak se
to, věřte nevěřte, děje opravdu i v našem životě, jen si to neuvědomujeme.
Žijeme díky síle ze svatého Grálu, díky Duchu svatému, a ani to nevíme. Tak
snad by se za to slušelo o Letnicích aspoň poděkovat, ne? JO
