Z hráze neskákejte ani do vody, ani do parku

Cedule

Hráz jablonecké přehrady. Autor: Václav Kocum

Všimli jste si? Já ano, ale … abych se přiznal, až teď. Celá léta, kdy se v poměrně krátkých intervalech, ať sám se psem, nebo jindy, když se psem vezmeme s sebou i paní, po hrázi naší krásné přehrady  procházím, jsem ji neviděl. Až teď. A žasnu … tedy civím, to ale vlastně pokaždé, když tu jsem, civím na tu nádheru, přes vodu na Jizerky, na paneláky, za ty roky, už jsme přivykli, a také se trochu schovaly, tedy ty paneláky, za vzrůstající stromy, civím i na stranu druhou, jižní, směrem k městu a dolů přímo pod hráz, ten park tam, upravený, plný lidí, psů dovádějících, a tak. Pohledy ty jsou vždy jiné, za rána a slunce východu, v pravé poledne, při západu, za mlhy, sněhu … zamrzlé vody… no však všichni Jablonečtí víme, že!

Cedule. Autor: Václav Kocum

Až najednou … cedule!  „ZÁKAZ SKÁKÁNÍ Z HRÁZE DO VODY“  - tak, a mají utrum, ti skákači, že jo, cedule se holt poslechnout má … ne? … anebo ne! Čert ví, … ale že se skákalo, skáče a skákat bude, to si můžeme být, a to včetně těch „cedulmajstrů“, co to tam pověsili – snad povodí, či magistrát … to si můžeme být jisti, předpis je holt předpis, a mládí je zas mládí.

Prošel jsem hráz tam a zpět. A ještě jednou, ale nic. Ptáte se mne: „Co nic? Jaké nic? Vždyť je tam ta cedule!“ … Nic je nic, prostě NIC. Tak mě to napadlo … no … co na straně druhé. Ale tam, tedy na straně opačné, … lépe protilehlé, … ještě lépe – na té, co není voda, tedy co je těch dobrých dvacet třicet metrů dolů, nic, cedule žádná. Napadá mě tedy, a myslím, že po právu a zcela logicky, na této straně že tedy zákaz skoku z hráze neexistuje. 

Překonávám první překvapení a pak, věren logickému uvažování „silnějšího“ pohlaví, vyvozuju: „ No jasně, záchranáří, hlídky, potápěči, kolik aut,  … ne-li vrtulník, … a tak, a když to dobře dopadne, špitál, … to všecko jsou nějaké prachy, to něco stojí, to je fakt, a v dnešní době, no řekněte!“ a myšlenky mi letí dál:  „Ale na straně druhé, to je něco jiného, tam je to jasné a bez rizika. Vteřinka, skokan si skočí … letec zaletí,  a je hotovo, ještě  zavolat službu pana Kop…," - ale né, nejmenovat, aby někdo nenapadal za neoprávněnou reklamu, - „… prostě jedno auto, je to blízko, zakopat a … no řekněte, vyjde to daleko levněji a ještě to platí pozůstalí.“  Tak snad, chtělo by to,  na tu stranu, myslím na tu jižní, a jen pro pořádek – ne? … tam umístit, když tam není zákaz, tu ceduli … a když už né přímo s povolením, tedy alespoň s výstrahou, že „Na vlastní nebezpečí“! 

Nemyslíte?
Milan Brož

Hráz směrem k parku. Autor: Václav Kocum