"Internetový magazín" Interesse Gablonz Jablonec se od dnešního dne přesouvá na tuto internetovou adresu: interesse-jablonec.blogspot.com a také trochu změnil název na "pouhé" Interesse Jablonec. Starý Gablonz jsme zanechali na staré adrese zde.
Snad to čtenáři nebude vadit a rychle si na "nové" zvykne. I další "rubriky" (Angličtina Vikýř, Pojďte si nezapálit, Václav Kocum a Zaslechnuto) zůstanou zachovány a budou dostupné z adresy nové. Časem by měla přibýt další témata, jako například Němčina-Tschechisch, jakási jazyková "rubrika" jak pro Čechy, kteří se chtějí naučit aspoň trochu německy, tak také pro Němce, kteří by rádi uměli říci něco také v češtině; rubrika k potěše oka v podobě fotografií; rubrika pro ducha atd.
Německé Interesse znamená v překladu nejen zájem, ale také blaho, dobro, prospěch, účast, pozornost, zálibu či hobby. A z těchto všech významů tyto stránky vznikly. Pokud máte též zájem, a Vaší zálibou či hobby je psaní článků, básní, glos či jiných útvarů, rádi fotografujete, jste pozorní ke svému okolí, máte účast na dění nejen regionálním, zkrátka jste-li stejně zainteresovaní jako my, určitě se s námi zkontaktujte, neboť Vaše duchovní bohatství tak může oblažit jiné lidi, Vaše postřehy mohou být použity pro dobro jiných a ku prospěchu všech.
Německý výraz Interesse vyjadřuje lépe než český výraz to, co jsme zde na stránkách konali, a co hodláme konat i na stránkách nových. Náš Jablonec nad Nisou bylo v minulosti město spíše německé, a tyto kořeny bychom nemuseli úplně vyplenit, ale snad by nám z nich mohlo něco dobrého vyrůst. Proto také ta trochu německá orientace.
Za všechny:
Jaroslava Očenášová (jo) a Milan Brož (bo)
... nee, to (bo) je jen legrace, aby se to rýmovalo. Nebo?
A ještě kontakt: interesse-jablonec@gmail.com
nebo osobní: jar.ocenasova@gmail.com
či welmil.chp@seznam.cz (Milan Brož)
zde i tf: 603 543 751
sobota 2. srpna 2014
pátek 1. srpna 2014
Ještě jednou Tyršovy sady a taky Němci
V návaznosti na příspěvek Milana Brože dávám k dobru pohlednici se sbírky Egona Wienera. El
A také ještě POZNÁMKA: Němci to tehdy udělali moudře. Asi by je ani nenapadlo spoutávat přirozeně se zde vyskytující vodu (bylo to prý místo mokřadní) betonem, jak to udělali později naši soudruzi. Od té doby pak nastaly s vodním živlem problémy. Ale stejně se mi nelíbí, jak jsou Němci tak vyzdvihováni. Ano, jsou obecně lepší, preciznější, dbají více svého okolí, ale... Také to byli oni, kdo udělali v minulém století konec našemu vzájemnému soužití. A nejen s námi Čechy. Kdyby se nenechali zfanatizovat Hitlerem, nemuseli by pak "raus", a městský park v Jablonci mohl být třeba perlou Evropy. Jenže pak bychom sem zase asi nepřišli my, noví obyvatelé, a vůbec kdo ví, jak by to všechno bylo. Takže hlavně, jak říká jablonecký bojovník za svobodu pan František Radkovič: nezapomínat na historii a na to, KDO SI ZAČAL! Dle mého názoru bychom měli být méně "schlampig", více dbát svých tradičních kořenů a svého vlastního umu, a pak nám bude také všechno vzkvétat. Jako těm Němcům. A třeba je i trumfnem! JO
 |
| Městský park v Jablonci nad Nisou kolem roku 1905. (Stará pohlednice ze sbírky libereckého sběratele a publicisty Egona Wienera) |
A také ještě POZNÁMKA: Němci to tehdy udělali moudře. Asi by je ani nenapadlo spoutávat přirozeně se zde vyskytující vodu (bylo to prý místo mokřadní) betonem, jak to udělali později naši soudruzi. Od té doby pak nastaly s vodním živlem problémy. Ale stejně se mi nelíbí, jak jsou Němci tak vyzdvihováni. Ano, jsou obecně lepší, preciznější, dbají více svého okolí, ale... Také to byli oni, kdo udělali v minulém století konec našemu vzájemnému soužití. A nejen s námi Čechy. Kdyby se nenechali zfanatizovat Hitlerem, nemuseli by pak "raus", a městský park v Jablonci mohl být třeba perlou Evropy. Jenže pak bychom sem zase asi nepřišli my, noví obyvatelé, a vůbec kdo ví, jak by to všechno bylo. Takže hlavně, jak říká jablonecký bojovník za svobodu pan František Radkovič: nezapomínat na historii a na to, KDO SI ZAČAL! Dle mého názoru bychom měli být méně "schlampig", více dbát svých tradičních kořenů a svého vlastního umu, a pak nám bude také všechno vzkvétat. Jako těm Němcům. A třeba je i trumfnem! JO
Tyršovy sady
„A zase se najde nějakej hnidopich, a my se tak snažíme, tak snažíme, tolik peněz do toho dáváme, aby ty parky k něčemu vypadaly, a dycky se najde ňákej šťoura, kterýmu není nic recht, hojí se na prkotinách a … a ... a..."
Tak to jen krátký úryvek z pomyslného hovoru pomyslných radních v pomyslném městě. Á zase parky, zase ty parky!!! … a to ten Brož slíbil že …!!! Ale né, chválím, chválím, chválím. Tak, jak v posledních letech vidíme se o zeleň starat … prostě chválím. Ale když … člověku to nedá, za stejný peníz, nebo jen o šesták dát víc, a mohlo by … no, pojďte se se mnou projít naším hlavním parkem, Tyršovými sady u sokolovny… Prosím, přicházíme k soše „Matky s dítětem“. Kdo ví, jak se to jmenuje, natož autora, kdo by ho znal, že, a vůbec, soch v Jablonci máme – je takové pěkné slovenské slovo - „neurekom“ (čte se něurekom). Já napočítal pěti: tuto, na náměstí sochu obchodu, u Jabloně konečně odhalenou sochu dětí se soudružkami – ale né slavnostně, jen dřeviny jí zakrývající jsou pryč a dobře tak, a na autobusáku Nepomuka, ještě jeden Nepomuk na křižovatce Jánské a Sokolí. Kolik by asi stálo umístit na sloupek destičku, mosaznou né, já vím, ty se kradou, ale z té mosazné napodobeniny, to by snad šlo, ne? ..., a ani to tolik nestojí. A tam by prostým písmem napsáno bylo: Sousoší PRVNÍ KRŮČEK, autor: Karel Pešat, jablonecký sochař, ateliérem byl v Lovecké ulici. Ale co … asi o to nikdo nestojí, aby si lidé vážili místních výtvarníků (ale nejen, také podnikatelů apod. – „raději to prodáme cizímu, než našemu, jo, aby ten z toho něco měl, kdepák!!! ... tudle!). To, že v minulosti naprosto nevhodné osazení jehličnany pohled na sochu zepředu zcela zakryl, to už je věc další, a kdo by dnes chtěl vzrostlou zeleň kácet, že – a když se ani neví, od koho to je, tak i to je vlastně jedno. Pojďme ale dál. Chválíme nové lampy, večer krásné prostředí vytvářejí a nesvítí do korun stromů. Též nové lavičky, pěkné, pohodlné, procházíme částí u panelových domů a jsme zezadu pomníku všem padlým. Na travnatém prostranství nový strom byl zasazen, to ke stodvacátému výročí vzniku parku. A cedulka, ano, na stužce zavěšena a v igelitu, kde je zvěstováno výše již popsané. Ale ani na tvrdém podkladu to není, cedulka je přelomena, snad ani né vandaly, ale povětrností místní, řekl bych „opravdu reprezentativní“ upozornění na výročí tohoto parku. Myslíte, že v Německu – stačí hned vedle, třeba v Žitavě nebo Cvikově, by to výročí ošetřili také takovým způsobem? Pokud jde o mne, já se za to stydím. Když už jsme v těchto místech, hned vedle pomníku pár schodů, věčně otevřená brána hlásá, že v zimě tudy tedy „NE“, byť všichni víme, že „ANO“. Dělají si z nás radní úředníci legraci … nebo snad … nedej pan král, takovéto cedule lid naopak učí si legraci dělat právě z radních a nebrat i vážněji myšlené cedule vážně? … a ta brána, ještě k té ostudě s cedulí, svou vahou plot vyvrací, nejsouc zachycena zámkem na sloupku k tomu účelu tam instalovaném.
Pokračujeme směrem k západnímu východu … pane, to se mi povedl obrat „západní východ“ – ale vy víte, k východu na tramvaj, k toaletám, kde za nimi schovává se poměrně zdařilá skulptura přírodních útvarů, snad čedič či co, nejsem odborník, ale … trochu známé Varhany u Kamenického Šenova mi to připomíná. A aby dílo bylo potlačeno opravdu co nejvíce, nestačí jen samotné umístění v rohu za záchodky, ještě kolem zábradlí je instalováno, raduji se, že alespoň, když už zdá se mi býti na tom místě zcela zbytečným, aha … co? … tady bych řekl, že obé, i ta skulptura i to zábradlí, ale to že je ale alespoň natřeno. Během naší procházky, vnímajíce krásu parku a divíce se těmto “drobným“ nedokonalostem, zaznamenáváme též na mnoha místech otvory do země, to po těch sloupech bývalého osvětlení. Také prkotina, já vím, ale jen do té doby, nežli si v tom místě poraní nohu vaše dítě, ono stačí i pejsek, kdyby se trefil.
Zmizela jezírka, zmizely – to ku dobrému, ohyzdné betonové nádrže, včetně bývalé fontány, která též je zavezena a ozeleněna. Jen … zastavuju se a přimhuřuji oči, osázení květinami by jí rozhodně slušelo, celý park oživilo a s odstraněním těch „prkotin“ za pár šestáků dílo i v detailech značně povýšilo. Tak si říkám:
Přece by to měl někdo kompetentní vidět, mít na starosti, zodpovídat za to. Když ne, je to škoda a výsledek je vidět. Když ano, je to hrůza, že to nevidí, ale … nevidí to proč? … že na to „kašle“, čili je mu to jedno, nebo že to prostě „nevidí“. Nebo že to nevidí Radnice? … ale „děte“, vyděli jste už někde jinde nějakou Radnici např. plýt záhonek? Takže … je to těma lidma, ale která z těch možností … si myslíte … je ta horší. Já se obávám, že ta druhá.
P. S. A ty věčné louže? Prosím vás, stačí povětšinou odebrat zeminu po obou okrajích chodníku a voda vyteče sama, neb, byť asfaltové, ale jsou neskutečně zachované ty cestičky. A všimněte si, profilu správného, zaobleného, jen ta zemina – v nejnižších nivelizacích cest – nesmí jim tvořit stěny pomyslného bazénku.
Červen 2014 Milan Brož
Tak to jen krátký úryvek z pomyslného hovoru pomyslných radních v pomyslném městě. Á zase parky, zase ty parky!!! … a to ten Brož slíbil že …!!! Ale né, chválím, chválím, chválím. Tak, jak v posledních letech vidíme se o zeleň starat … prostě chválím. Ale když … člověku to nedá, za stejný peníz, nebo jen o šesták dát víc, a mohlo by … no, pojďte se se mnou projít naším hlavním parkem, Tyršovými sady u sokolovny… Prosím, přicházíme k soše „Matky s dítětem“. Kdo ví, jak se to jmenuje, natož autora, kdo by ho znal, že, a vůbec, soch v Jablonci máme – je takové pěkné slovenské slovo - „neurekom“ (čte se něurekom). Já napočítal pěti: tuto, na náměstí sochu obchodu, u Jabloně konečně odhalenou sochu dětí se soudružkami – ale né slavnostně, jen dřeviny jí zakrývající jsou pryč a dobře tak, a na autobusáku Nepomuka, ještě jeden Nepomuk na křižovatce Jánské a Sokolí. Kolik by asi stálo umístit na sloupek destičku, mosaznou né, já vím, ty se kradou, ale z té mosazné napodobeniny, to by snad šlo, ne? ..., a ani to tolik nestojí. A tam by prostým písmem napsáno bylo: Sousoší PRVNÍ KRŮČEK, autor: Karel Pešat, jablonecký sochař, ateliérem byl v Lovecké ulici. Ale co … asi o to nikdo nestojí, aby si lidé vážili místních výtvarníků (ale nejen, také podnikatelů apod. – „raději to prodáme cizímu, než našemu, jo, aby ten z toho něco měl, kdepák!!! ... tudle!). To, že v minulosti naprosto nevhodné osazení jehličnany pohled na sochu zepředu zcela zakryl, to už je věc další, a kdo by dnes chtěl vzrostlou zeleň kácet, že – a když se ani neví, od koho to je, tak i to je vlastně jedno. Pojďme ale dál. Chválíme nové lampy, večer krásné prostředí vytvářejí a nesvítí do korun stromů. Též nové lavičky, pěkné, pohodlné, procházíme částí u panelových domů a jsme zezadu pomníku všem padlým. Na travnatém prostranství nový strom byl zasazen, to ke stodvacátému výročí vzniku parku. A cedulka, ano, na stužce zavěšena a v igelitu, kde je zvěstováno výše již popsané. Ale ani na tvrdém podkladu to není, cedulka je přelomena, snad ani né vandaly, ale povětrností místní, řekl bych „opravdu reprezentativní“ upozornění na výročí tohoto parku. Myslíte, že v Německu – stačí hned vedle, třeba v Žitavě nebo Cvikově, by to výročí ošetřili také takovým způsobem? Pokud jde o mne, já se za to stydím. Když už jsme v těchto místech, hned vedle pomníku pár schodů, věčně otevřená brána hlásá, že v zimě tudy tedy „NE“, byť všichni víme, že „ANO“. Dělají si z nás radní úředníci legraci … nebo snad … nedej pan král, takovéto cedule lid naopak učí si legraci dělat právě z radních a nebrat i vážněji myšlené cedule vážně? … a ta brána, ještě k té ostudě s cedulí, svou vahou plot vyvrací, nejsouc zachycena zámkem na sloupku k tomu účelu tam instalovaném.
Pokračujeme směrem k západnímu východu … pane, to se mi povedl obrat „západní východ“ – ale vy víte, k východu na tramvaj, k toaletám, kde za nimi schovává se poměrně zdařilá skulptura přírodních útvarů, snad čedič či co, nejsem odborník, ale … trochu známé Varhany u Kamenického Šenova mi to připomíná. A aby dílo bylo potlačeno opravdu co nejvíce, nestačí jen samotné umístění v rohu za záchodky, ještě kolem zábradlí je instalováno, raduji se, že alespoň, když už zdá se mi býti na tom místě zcela zbytečným, aha … co? … tady bych řekl, že obé, i ta skulptura i to zábradlí, ale to že je ale alespoň natřeno. Během naší procházky, vnímajíce krásu parku a divíce se těmto “drobným“ nedokonalostem, zaznamenáváme též na mnoha místech otvory do země, to po těch sloupech bývalého osvětlení. Také prkotina, já vím, ale jen do té doby, nežli si v tom místě poraní nohu vaše dítě, ono stačí i pejsek, kdyby se trefil.
Zmizela jezírka, zmizely – to ku dobrému, ohyzdné betonové nádrže, včetně bývalé fontány, která též je zavezena a ozeleněna. Jen … zastavuju se a přimhuřuji oči, osázení květinami by jí rozhodně slušelo, celý park oživilo a s odstraněním těch „prkotin“ za pár šestáků dílo i v detailech značně povýšilo. Tak si říkám:
Přece by to měl někdo kompetentní vidět, mít na starosti, zodpovídat za to. Když ne, je to škoda a výsledek je vidět. Když ano, je to hrůza, že to nevidí, ale … nevidí to proč? … že na to „kašle“, čili je mu to jedno, nebo že to prostě „nevidí“. Nebo že to nevidí Radnice? … ale „děte“, vyděli jste už někde jinde nějakou Radnici např. plýt záhonek? Takže … je to těma lidma, ale která z těch možností … si myslíte … je ta horší. Já se obávám, že ta druhá.
P. S. A ty věčné louže? Prosím vás, stačí povětšinou odebrat zeminu po obou okrajích chodníku a voda vyteče sama, neb, byť asfaltové, ale jsou neskutečně zachované ty cestičky. A všimněte si, profilu správného, zaobleného, jen ta zemina – v nejnižších nivelizacích cest – nesmí jim tvořit stěny pomyslného bazénku.
Červen 2014 Milan Brož
 |
| Brána... Více fotografií z jabloneckých Tyršových sadů od Milana Brože zde |
čtvrtek 31. července 2014
Pocta Egonu Wienerovi
Milý pane Wienere,
již dlouho jsem Vás neviděla a trochu je mi za to stydno. Naposledy, bylo to snad kolem Vánoc (?), když jste vystavoval Vaše staré pohlednice v liberecké Plaze, jsme se domluvili, že já druhý den přijdu a vrátím Vám Vaše relikvie - vydání Gablonzer Zeitung z pátku 3. července 1903 a vydání Gablonzer Tagblatt ze soboty/neděle 5./6. srpna 1944. Půjčila jsem si je, pokud si dobře vzpomínám, někdy před dvěma lety, že z nich něco přeložím a uveřejníme to v novinách. Och, než jsem se k tomu dostala, už něco podobného vyšlo v Jabloneckém měsíčníku, a tak jsem se nechtěla jako opičit. (Nevím, proč mi všechno tak dlouho trvá, ale i knihy z knihovny si třikrát prodloužím a pak je musím jako vrátit, a zase si je půjčit. Jsem pomalejšího rázu?) Tehdy (okolo těch Vánoc, nebo to bylo jen v zimě?) jsem nemohla přijít, protože mi do toho něco přišlo. Myslím, že to bylo něco s dětmi. Asi jsem za nimi pospíchala. (To je moje obvyklá činnost. Že někde jsem, a pak pospíchám domů.) Ale to je jedno, pane Wienere. Já vím, že Vy jste hodný člověk, a máte pochopení. Já Vám ty noviny určitě vrátím. To se můžete spolehnout. (A opatruju je jako oko v hlavě!) Ale napadlo mě před chvílí, vyjádřit Vám, teď nevím, jak to napsat..., obdiv? Vzpomněla jsem si, jak jsem četla poprvé Vaše fejetony, a tehdy mě navštívila myšlenka, jestli Vy nejste znovu inkarnovaný Jan Neruda? Asi jsem Vám to už říkala, ale skutečně. Nerudův fejeton "Kam s ním?" zdá se mi podobného rázu. Četla jsem jednou, že například člověk, který je naprosto uchvácen nějakým obrazem, či dílem nějakého umělce, byl sám oním umělcem. Není to, opět mě nenapadá správné vyjádření..., snad pokleku hodné? Nežijeme jen jednou, to jsem si jistá. Už jsme kdysi někým byli. Kým? Zvědavá otázka. Ale o tom psát nechci. Já Vás chci prostě přirovnat k nejvýznamnějšímu autorovi české literatury, jehož pozemská schrána odpočívá na Vyšehradě (viz foto). Ale jeho duše? Není ve Vás? Tak možná se mýlím, ale podobnost tu rozhodně je.
Nu, milý čtenáři, chceš to sám posoudit? Zde Egonovy pohledy (blog Egona Wienera) a zde fejeton Jana Nerudy Kam s ním
již dlouho jsem Vás neviděla a trochu je mi za to stydno. Naposledy, bylo to snad kolem Vánoc (?), když jste vystavoval Vaše staré pohlednice v liberecké Plaze, jsme se domluvili, že já druhý den přijdu a vrátím Vám Vaše relikvie - vydání Gablonzer Zeitung z pátku 3. července 1903 a vydání Gablonzer Tagblatt ze soboty/neděle 5./6. srpna 1944. Půjčila jsem si je, pokud si dobře vzpomínám, někdy před dvěma lety, že z nich něco přeložím a uveřejníme to v novinách. Och, než jsem se k tomu dostala, už něco podobného vyšlo v Jabloneckém měsíčníku, a tak jsem se nechtěla jako opičit. (Nevím, proč mi všechno tak dlouho trvá, ale i knihy z knihovny si třikrát prodloužím a pak je musím jako vrátit, a zase si je půjčit. Jsem pomalejšího rázu?) Tehdy (okolo těch Vánoc, nebo to bylo jen v zimě?) jsem nemohla přijít, protože mi do toho něco přišlo. Myslím, že to bylo něco s dětmi. Asi jsem za nimi pospíchala. (To je moje obvyklá činnost. Že někde jsem, a pak pospíchám domů.) Ale to je jedno, pane Wienere. Já vím, že Vy jste hodný člověk, a máte pochopení. Já Vám ty noviny určitě vrátím. To se můžete spolehnout. (A opatruju je jako oko v hlavě!) Ale napadlo mě před chvílí, vyjádřit Vám, teď nevím, jak to napsat..., obdiv? Vzpomněla jsem si, jak jsem četla poprvé Vaše fejetony, a tehdy mě navštívila myšlenka, jestli Vy nejste znovu inkarnovaný Jan Neruda? Asi jsem Vám to už říkala, ale skutečně. Nerudův fejeton "Kam s ním?" zdá se mi podobného rázu. Četla jsem jednou, že například člověk, který je naprosto uchvácen nějakým obrazem, či dílem nějakého umělce, byl sám oním umělcem. Není to, opět mě nenapadá správné vyjádření..., snad pokleku hodné? Nežijeme jen jednou, to jsem si jistá. Už jsme kdysi někým byli. Kým? Zvědavá otázka. Ale o tom psát nechci. Já Vás chci prostě přirovnat k nejvýznamnějšímu autorovi české literatury, jehož pozemská schrána odpočívá na Vyšehradě (viz foto). Ale jeho duše? Není ve Vás? Tak možná se mýlím, ale podobnost tu rozhodně je.
 |
| Říká se: "Zde odpočívá Jan Neruda." Ale já říkám: "Kdepak! Zde je uložena jen jeho pozemská schrána. Kde je však jeho duše? Duch? Snad v Egonu Wienerovi?" JO |
Nu, milý čtenáři, chceš to sám posoudit? Zde Egonovy pohledy (blog Egona Wienera) a zde fejeton Jana Nerudy Kam s ním
středa 30. července 2014
Za železniční zastávku Nová Ves nad Nisou!
"Už jste to slyšela? Prej k nám už nebude jezdit vlak!"
"Cože??!!" vytřeští oči sousedka, "a čím budu jezdit do práce?"
"Dyť stejně jezdíte autem..."
"Ale to auto není moje a někdy si ho vzít nemůžu. A to pak musím vlakem! A dcera jezdí do Tanvaldu do školy."
"Tak napište na idol námitku."
A tak paní Jaroslava z Nové Vsi nad Nisou napsala do webového formuláře na stránkách Integrovaného dopravního systému IDOL, který organizuje Společnost KORID LK, dotaz, zda by mohla být železniční zastávka v Nové Vsi nad Nisou zachována, že ji nutně potřebuje, protože jinak by se jí cesta do zaměstnání opět o něco prodloužila. Už takhle na ní stráví, pokud tedy nemůže použít auto, i sedm hodin (tam a zpět). "Zrovna dnes jsem měla jet vlakem a zjistila jsem, že mi ten spoj v Nové Vsi nestaví. Na internetu mi vyběhlo spojení v 19.17 z Liberce, v 19.44 by vlak přijel do Jabloneckých Pasek - Novou Vsí by tedy se mnou jen tak projel, v Pasekách bych měla čekat do 20.42, kdy přijíždí vlak od Smržovky, který by mě zavezl zpět do Nové Vsi, příjezd - 20.44," popisuje rozhořčeně paní Jaroslava.
"Je to trapný!" přidává se její dcera Karolína, která jezdí vlakem z Tanvaldu ze školy a železnici využívá i k cestám do Lučan za kamarády, a nyní o prázdninách i na brigádu, "na autobus bych musela do Jablonce, a z Jablonce zase autobusem. A večer ani žádný autobus nejede. Odpoledne je spojení špatné, musela bych dlouho čekat. Proč to chtěj zrušit? Aby vlak zrychlil o dvě minuty? Nebo že tady jezdí málo lidí?" ptá se osmnáctiletá studentka.
Nádraží Nová Ves nad Nisou existuje od roku 1894, v současné době je to již jen zastávka na znamení, některé spoje na trati 036 Liberec-Tanvald však jí už jen projíždí a vůbec nezastaví. V navrhovaném jízdním řádu, který by měl platit od prosince 2014, chybí Nová Ves úplně. Prostě chtějí toto nádražíčko, zastávečku s tradicí, sprovodit ze světa. Aniž by její navrhované vyškrtnutí někdo konzultoval například s Obcí Nová Ves nad Nisou, nebo jí to alespoň sdělil. Snad by si nejlepší a nejkrásnější vesnice Libereckého kraje roku 2013 zasloužila lepší zacházení a větší úctu!
Chcete-li, aby železniční zastávka v Nové Vsi nad Nisou byla zachována, napište prosím zde
Čas na námitky je jen do 1. srpna 2014!
"Cože??!!" vytřeští oči sousedka, "a čím budu jezdit do práce?"
"Dyť stejně jezdíte autem..."
"Ale to auto není moje a někdy si ho vzít nemůžu. A to pak musím vlakem! A dcera jezdí do Tanvaldu do školy."
"Tak napište na idol námitku."
A tak paní Jaroslava z Nové Vsi nad Nisou napsala do webového formuláře na stránkách Integrovaného dopravního systému IDOL, který organizuje Společnost KORID LK, dotaz, zda by mohla být železniční zastávka v Nové Vsi nad Nisou zachována, že ji nutně potřebuje, protože jinak by se jí cesta do zaměstnání opět o něco prodloužila. Už takhle na ní stráví, pokud tedy nemůže použít auto, i sedm hodin (tam a zpět). "Zrovna dnes jsem měla jet vlakem a zjistila jsem, že mi ten spoj v Nové Vsi nestaví. Na internetu mi vyběhlo spojení v 19.17 z Liberce, v 19.44 by vlak přijel do Jabloneckých Pasek - Novou Vsí by tedy se mnou jen tak projel, v Pasekách bych měla čekat do 20.42, kdy přijíždí vlak od Smržovky, který by mě zavezl zpět do Nové Vsi, příjezd - 20.44," popisuje rozhořčeně paní Jaroslava.
"Je to trapný!" přidává se její dcera Karolína, která jezdí vlakem z Tanvaldu ze školy a železnici využívá i k cestám do Lučan za kamarády, a nyní o prázdninách i na brigádu, "na autobus bych musela do Jablonce, a z Jablonce zase autobusem. A večer ani žádný autobus nejede. Odpoledne je spojení špatné, musela bych dlouho čekat. Proč to chtěj zrušit? Aby vlak zrychlil o dvě minuty? Nebo že tady jezdí málo lidí?" ptá se osmnáctiletá studentka.
Nádraží Nová Ves nad Nisou existuje od roku 1894, v současné době je to již jen zastávka na znamení, některé spoje na trati 036 Liberec-Tanvald však jí už jen projíždí a vůbec nezastaví. V navrhovaném jízdním řádu, který by měl platit od prosince 2014, chybí Nová Ves úplně. Prostě chtějí toto nádražíčko, zastávečku s tradicí, sprovodit ze světa. Aniž by její navrhované vyškrtnutí někdo konzultoval například s Obcí Nová Ves nad Nisou, nebo jí to alespoň sdělil. Snad by si nejlepší a nejkrásnější vesnice Libereckého kraje roku 2013 zasloužila lepší zacházení a větší úctu!
Chcete-li, aby železniční zastávka v Nové Vsi nad Nisou byla zachována, napište prosím zde
Čas na námitky je jen do 1. srpna 2014!
 |
| My chceme, aby nám vlak v Nové Vsi nad Nisou stavěl! JO (ilustrační foto) |
pondělí 28. července 2014
Památník českým letcům v Anglii
Citát:
Praha – Národní památkový ústav se postavil proti umístění pomníku československých letců, kteří za druhé světové války bojovali v britských Královských vzdušných silách (RAF), na pražském Klárově. Městský památkový odbor, který má rozhodující slovo, potom oznámil, že stanovisko NPÚ podpoří. Magistrát tak musí pokračovat v hledání vhodného místa pro pomník, který má být odhalen již v polovině června. Praha 1 ale požádala ministerstvo kultury, aby o záležitosti rozhodlo samo. Památník věnovala Česku tuzemská britská komunita.
Více na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/274642-pamatnik-valecnych-letcu-stale-nema-kde-stat-pamatkari-zamitli-klarov/
Pomalu přecházíme Mánesův most. Míříme přímo na Klárov. Zbylo nám pár dnů volna, tu v Praze, leta věc nemyslitelná, tak se touláme … Vyšehradem, původním Spořilovem - zástavbou i vilami … mezi těmi původními – povedenými, i těmi druhými, ujít si nenecháme ani nový památník českým letcům, instalovaným právě na Klárově anglickou menšinou žijící u nás. Z Klimentské, kde jsme byli včera v kavárně Citadela instalovali kamarádovu výstavu obrazů, to tak daleko není. Jsme zvědavi, co že se to těm památkářům na pomníku nelíbí. Konec mostu se blíží, vidíme již památník II. odboji, ale „okřídleného lva“ zatím nevidět. Dalších pár kroků: „Támhle … hele“! – a opravdu, v cípu na druhém konci parku je patrná ta nová skulptura, na kterou bychom přece – si myslíme, měli být hrdi. Rychle k němu! Zastavuje se zde spousta lidí, nejen tu …, ale začasté i cizozemců, hodně Angličanů, většinou i fotí, fotím to dílo také, ze všech stran, abych ukázat mohl. Navazujeme hovor: „Líbí?“ … „Co tomu říkáte?“ … „Jaké se vám zdá to umístění?“ – a tak podobně. Odpovědí je většinou kladný souhlas a jakási hrdost na nejen naše letce, ale i na to, že konečně jim tu byl takovýto hold vyzdvižen. Také jsme však zaslechli: „Nevím … hezčí … mohlo to být hezčí…“, nebo „Asi věděj … ty památkáři, proč se jim to tu nelíbí.“ – A paní toho pána dodává: „My halt na to študovaný nejsme!“ A názor náš? Ač na to „študovaný“ nejsme, památník …snad se nedá říci „se krčí“, ale rozhodně tedy „nedominuje“ danému místu, ani se nijak nepere se starším bratrem – památníkem II. odboje. Těžko pro normálního člověka hledat důvod, proč je to místo nevhodné, náš pocit je právě opačný, a to i v symbolickém spojení obou. A dílo samotné? Víte, je to šelma, dohnaná do rohu, nemá už kudy kde, nemá šanci, její grimasa jasně to říká … už není couvnout kam!!! … je konec, nebo … nebo … a to jí dává ta křídla, vzlétá a rve se, rve za to své. Tak, to jsou mé i kamarádovy pocity. A ještě jiné nás napadají, třeba o tom známém „čecháčství“, nebo „závisti“ autorství, že ne já, ale ten „anglán“ … a tak podobně. Však víte … jsme hrdí, máme radost, ale jsme i trochu posmutnělí. Odcházíme, dílo nechť každý posoudí sám za sebe, za své myšlení, osobu.
V červenci 2014 Milan Brož
Praha – Národní památkový ústav se postavil proti umístění pomníku československých letců, kteří za druhé světové války bojovali v britských Královských vzdušných silách (RAF), na pražském Klárově. Městský památkový odbor, který má rozhodující slovo, potom oznámil, že stanovisko NPÚ podpoří. Magistrát tak musí pokračovat v hledání vhodného místa pro pomník, který má být odhalen již v polovině června. Praha 1 ale požádala ministerstvo kultury, aby o záležitosti rozhodlo samo. Památník věnovala Česku tuzemská britská komunita.
Více na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/274642-pamatnik-valecnych-letcu-stale-nema-kde-stat-pamatkari-zamitli-klarov/
Pomalu přecházíme Mánesův most. Míříme přímo na Klárov. Zbylo nám pár dnů volna, tu v Praze, leta věc nemyslitelná, tak se touláme … Vyšehradem, původním Spořilovem - zástavbou i vilami … mezi těmi původními – povedenými, i těmi druhými, ujít si nenecháme ani nový památník českým letcům, instalovaným právě na Klárově anglickou menšinou žijící u nás. Z Klimentské, kde jsme byli včera v kavárně Citadela instalovali kamarádovu výstavu obrazů, to tak daleko není. Jsme zvědavi, co že se to těm památkářům na pomníku nelíbí. Konec mostu se blíží, vidíme již památník II. odboji, ale „okřídleného lva“ zatím nevidět. Dalších pár kroků: „Támhle … hele“! – a opravdu, v cípu na druhém konci parku je patrná ta nová skulptura, na kterou bychom přece – si myslíme, měli být hrdi. Rychle k němu! Zastavuje se zde spousta lidí, nejen tu …, ale začasté i cizozemců, hodně Angličanů, většinou i fotí, fotím to dílo také, ze všech stran, abych ukázat mohl. Navazujeme hovor: „Líbí?“ … „Co tomu říkáte?“ … „Jaké se vám zdá to umístění?“ – a tak podobně. Odpovědí je většinou kladný souhlas a jakási hrdost na nejen naše letce, ale i na to, že konečně jim tu byl takovýto hold vyzdvižen. Také jsme však zaslechli: „Nevím … hezčí … mohlo to být hezčí…“, nebo „Asi věděj … ty památkáři, proč se jim to tu nelíbí.“ – A paní toho pána dodává: „My halt na to študovaný nejsme!“ A názor náš? Ač na to „študovaný“ nejsme, památník …snad se nedá říci „se krčí“, ale rozhodně tedy „nedominuje“ danému místu, ani se nijak nepere se starším bratrem – památníkem II. odboje. Těžko pro normálního člověka hledat důvod, proč je to místo nevhodné, náš pocit je právě opačný, a to i v symbolickém spojení obou. A dílo samotné? Víte, je to šelma, dohnaná do rohu, nemá už kudy kde, nemá šanci, její grimasa jasně to říká … už není couvnout kam!!! … je konec, nebo … nebo … a to jí dává ta křídla, vzlétá a rve se, rve za to své. Tak, to jsou mé i kamarádovy pocity. A ještě jiné nás napadají, třeba o tom známém „čecháčství“, nebo „závisti“ autorství, že ne já, ale ten „anglán“ … a tak podobně. Však víte … jsme hrdí, máme radost, ale jsme i trochu posmutnělí. Odcházíme, dílo nechť každý posoudí sám za sebe, za své myšlení, osobu.
V červenci 2014 Milan Brož
 |
| Lev s křídly. Více fotos zde |
neděle 27. července 2014
Léto 2014 v Ráji
Vejděte, prosím, pomyslnou branou do Ráje - Českého, mezi Podůlším a Zámezím na cestě do hospody Na Jívě je viditelné, že se v Ráji skutečně nacházíme, nakonec svědčí o tom i naše nadúroda meruněk. Milan Brož
 |
| Více letních "rajských" fotek zde |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)