Sláva v Josefově Dole

Tento pátek, tj. 27.září tohoto roku 2013, bude za přítomnosti čestných hostů v 11.00 hodin otevřena naučná stezka Gustava Leutelta, spisovatele a básníka Jizerských hor, josefodolského rodáka, učitele a písmáka, odsunutého s ostatním německým obyvatelstvem v roce 1946 do Německa.
Po válce upadl v zapomenutí, až po „sametové“ v roce 1989 vývoj vztahů  mezi Čechy a Němci dopomohl i ke vzkříšení vzpomínek na německé umělce před válkou tvořící v našem kraji.

Otevřením stezky se završuje několikaleté úsilí Josefodolských, kteří se dnes i ke svým německým rodákům hlásí, což dokazuje i vzdání holdu Gustavu Leuteltovi před třemi roky, přesně 21. září 2010, kdy byly obcí uspořádány velkolepé oslavy 150. výročí narození zmíněného spisovatele. Oslav se zúčastnili jak čeští protagonisté, tak němečtí rodáci leta žijící v Německu, nejen v Neugablonz. Závěrečné několikahodinové posezení pak podalo důkaz o tom, že společnou řeč mnozí z obou stran najít dokážou.

Účastnil jsem se těchto oslav jako kurátor a řečník při vernisáži výstavy Václava Kocuma, jenž osloven Leuteltovým dílem „Kniha o lese“ vytvořil soubor obrazů vystavovaných pod názvem „Horské lesy“, a jež byla součástí zmíněných oslav. Vytvořena byla i reprezentativní publikace téhož názvu, autorů Milana Brože – většina textu a fotografie, a Václava Kocuma – obrazy. Publikace je dnes součástí Muzea Gustava Leutelta v Neugablonz, jež spravováno je Leuteltovou společností, která založena byla ještě v Čechách v Jablonci nad Nisou v roce 1923.

Máme s malířem panem Václavem Kocumem tu čest, díky pozvání Josefodolských, býti této významné události přítomni, za což, pane starosto Honzo Mikso, oba děkujeme.

Milan Brož

Kniha Horské lesy

Křest knihy Horské lesy

Zlatokopové z Jablonce

„Prosím Vás, co nám to tu bulíkujete? … jakýpak zlatokopi z Jablonce? …co to je zase za blbost?“ – se na mě, vidím to, snáší vlna dotazů a kritiky. A přece, já si stojím na svém.

Málokdo totiž ví, že jen před pár dny, přesně 14. září 2013, proběhlo Mistrovství světa v rýžování zlata z řeky - u nás, v Pikovicích, nedaleko Prahy, na zlatonosné Sázavě. Česká republika je totiž již tradičním pořadatelem této zlatokopecké disciplíny, když mistrovství Evropy je pořádáno ve Francii.

Zástupci celého světa soutěží ve třech disciplínách, v soutěži jednotlivců, družstev – ta jsou dvoučlenná, a družstev při rýžování nočním.  Rýžovací pánve, přesně dle regulí, jsou o průměru padesáti centimetrů a koupit je lze opravdu těžce. Ale při opravdovém zájmu, sehnat se dají přes Geologický ústav.

Doba rýžování jednotlivců jest patnáct minut, pro soutěže družstev, denní i noční, stanoveno je minut deset … a započítává se počet skutečně narýžovaných zlatinek. Že nevíte, co to je zlatinka? … jak bych to vysvětlil, takové malé zlaté „nic“, ani mezi prsty to neucítíte.

A Jablonečtí? Na pány Petra Ottu a Jaroslava Šefra můžeme vpravdě býti hrdi. V soutěži jednotlivců, pravda, nepostoupili ani ze základního kola, ale vše si vynahradili v disciplínách dalších, soutěžích družstev. V rýžování denním se svým finálovým osmým místem rozhodně neztratili, v rýžování nočním pak o jedinou zlatinku – měli ji, ale uplavala, potvora - přišli o bronz a spokojit se tedy museli s pozicí „bramborovou“.  Přesto to byl výkon obdivuhodný, řekl bych: „Gratulováníhodný“.

Pan Otta je již letitým členem „Českého klubu zlatokopů“ s členským průkazem číslo 337, zajímající se o tuto problematiku již řadu let, mineralog s velkou sbírkou, opravdový nadšenec a této problematiky znalec. A jeho další plány? Samozřejmě „vyhrát“. Však v rozhovoru se jen tak jakoby mimochodem zmínil i o svém záměru -  založení jablonecké pobočky Klubu zlatokopů. Chce tento koníček rozšířit i mezi Jablonečáky …ovšem, jak s důrazem dodává: „Budeme si pečlivě vybírat!“…a kdo pana Ottu zná, jistě tuší, co tím chtěl říci.

Na závěr, snad jen ještě pro zajímavost, dodává: „ … a víte, že se pálí i tzv. Zlatá vodka? … velice kvalitní to nápoj, obsahující miniaturní šupinky zlata.“

Milan Brož

V knihovně se budou brouzdat

Další knihu vydal publicista a zapálený sběratel Egon Wiener. Jmenuje se Brouzdání kolem Chrastavy. Soubor příběhů a fejetonů je uspořádán dvoujazyčně - česky a  německy, a je doplněný starými pohlednicemi.

Vydání knihy podpořil Euroregion Nisa, město Chrastava a německá Žitava.

Ve středu 25. září 2013 se v liberecké vědecké knihovně koná autorské čtení. Na malém sále ve čtvrtém patře se v 18 hodin můžete s Egonem Wienerem setkat osobně.

Vše má mít svou hranici, i proto NEvolím pravici

Malá změna ve volebním sloganu, který promlouvá na občana z billboardu u bývalé Jabloně v Jablonci nad Nisou. Řečeno slovy Mrzouta: Nemám rád současnou českou pravici.

Prý přijede kníže Schwarzenberg

Dnes ma prijet knize Schwarzenberg stop  Mel by obedvat v Jablonci U Zlateho Lva ve 13 hodin stop Prijede i byvaly ministr financi Kalousek stop Oba panove pak pojedou se svou druzinou jedenactkou do Liberce stop V 18.30 muzete zajit s Karlem do Plzenky na pivo stop

Ještěd - Jeschken

Ještědu je dnes čtyřicet let, hlásí titulek v novinách. No, čtenáře by to mohlo zavést. Ještěd jako hora se pne nad Libercem od nepaměti. To jen horský hotel a vysílač na Ještědu byly přesně před čtyřiceti lety 21. září 1973 otevřeny. Ale Ještěd jako takový, ten krásný přírodní útvar, tu byl pravděpodobně ještě dřív než lidé. A pojmenování Ještěd, co víme, bylo prvně zaznamenáno v roce 1545. Tedy nebyl to ještě Ještěd, nýbrž Jesstied. Přesně to prý někde stojí psáno:  "pod horou Jesstied".  A i německý název Jeschken je přes čtyři staletí starý. Jeschkenberg byl prvně zmíněný v roce 1565. Tak to jen aby bylo jasno a abychom se nenechali pomýlit. JO

Ještěd z novoveské férie v podání Milana Brože.

Burza učebnic a script

Doby, kdy dostávali studenti středních škol učebnice zdarma, jsou dávno pryč. Dnes se musí každý sám postarat a mnohdy za draho nové sehnat. Střední škola je v tomto ohledu obzvláště macešská. To alma mater (matka živitelka; obrazné označení vysoké školy, zejm. univerzity) je ke svým studentům vlídnější. Jsou i takové fakulty, kde poskytují scripta v elektronické podobě zdarma. Studium střední školy tak může vyjít i dráž než studium vysoké.

Studentka vysoké školy: "Za tři roky studia jsem utratila za učebnice 80 korun. A to jen pro to, že jsem si jednu knihu nestihla včas stáhnout, když byla k dispozici na ulozto."

Studentka střední školy: "Za necelé tři roky studia jsem utratila za učebnice tisíce. Někdy je musím kupovat přes internet, protože je nikde jinde nemůžu sehnat."

Zde je jeden odkaz, kde se dají sehnat knihy levněji

http://www.burzaucebnic.net/?uid=7671