úterý 3. prosince 2013

Kostky jsou ... vsazeny

„Miluju práci, vydržím se na ni dívat celé hodiny,“ – abych úvodem citoval – tuším jednu z Renčínovských postaviček. Opravdu je ale faktem, že na dobrou práci se i dobře kouká, ať je to truhlář, zámečník, opravář toho či onoho, … ale třeba i dlaždič. Věřte nevěřte, od dětských let toto řemeslo obdivuji … vždyť jak pěkně poskládané kostky, ať větší, či menší, dlaždice různých tvarů, zámková dlažba a tak podobně, prostě krásné dílo za těmito pracanty zůstává. Jak pomalu postupují, vlastně pardon, oni ustupují, vpravdě jak raci couvají před svým hotovým  …za zády hromady kamenů a před nimi roste krásný chodník, ulice, plac.

„Ťuk ťuk“ … na každou kostku dvakrát, sáhnout dozadu a „ťuk ťuk“, sáhnout dozadu a … a tak stále dokola, posunout se „nazad“ a znovu  „ťuk ťuk“. Podobné divadlo bylo právě teď k vidění i u nás, vedle autobusového nádraží. Nový plac pro trhovce tu vznikal: „ťuk ťuk“ a „ťuk ťuk“, dílo bude v nejbližších dnech hotové. Postál jsem, přihlížel, několik dlaždičů-raků tu couvalo a za nimi … vlastně, jak výše psáno, před nimi, krásná dlažba narůstala, „ťuk ťuk“ a „ťuk ťuk“. Však najednou, co to, jeden z těch pracantů porušil tempo, zmechanizované pohyby se zastavily. Bere ze zadu novou kostku, otáčí, prohlíží a … nezdá se, nezdá, potěžká a … odhodí, bere druhou, divadlo se opakuje, třetí … a další. Snad až pátá byla ta správná, ta akorát, ta co se hodila, ta co přesně zapadla. A už novou „ťuk ťuk“ a „ťuk ťuk“ a tempo pokračovalo.

Zaujalo mne to, opravdu zaujalo, s jakou pečlivostí ten člověk vybíral tu pravou, jak každou, co do díla nepatřila, co by dílo pokazila, odhodil stranou. Taková asociace mne napadla, stoje tam u té práce a pozoruje jednotlivé protagonisty. „Ach, kde bychom mohli být“ – mne napdlo, „kdyby každý z těch našich vedoucích tu svojí kostku pomyslnou, tu svoji dlažební, vybíral s takovou pečlivostí a rozvahou, jako ten dlaždič, tak, aby přesně zapadla tam, kam má, na to své určité místo, aby dílo nepokazila, ale naopak povýšila? Ach, kdepak jsme mohli být a jak jsme mohli mít vydlážděno?!“
„Miluju práci, vydržím se na ni dívat celé hodiny."

Milan Brož 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Co Vy na to?