Esemeska: „Kdybys někde našel roj, dej mi vědět!“ – to kamarád, co „dělá posledníroky do včel.“
O deset dní později na Železnicku (to je na Jičínsku)
„Roj, je tam roj!!!“ – přihnala se dcera ze sadu, byvši tam na třešních.
„Jakej?“
„Taaakovejhle!“ – ukazuje rukama. Tak sedumdesát čísel, je-li to pravda.
„Tak ho vyfoť!“
Měla recht, byl tam, pěknej, dvěstěpadesát třista metrů od nás. Digitál to dosvědčuje. „Honzo, je tu roj!“ … “???“ … „Takovejch sedumdesát čísel!!!“ - volám tomu kamarádovi. „… a jak a co???“ - a předávám mu dceru, ať si to vyříděj. „Tak jo!“ – končí a ona maže pryč.
Za chvíli oběd a ona v čudu. „Říkal, že se mám poohlédnout po vesnicích, jestli někomu neulít … no!!!“ – je její omluva, když se byla vrátila. Zrovna trávíme při kafíčku oběd, sousedi a tak, řeči, no. „Lá Lá LÁ!!!“ – telefon: „… jsou tam ještě?“ – kamarád … „Jsou.“ … „Jedu!“
O tři čtvrě hodiny později jsem poprvé v životě svědkem, jak se „loví“ včelí roj. Je třeba ho přemístit do „svého“, sklepnout nelze, s větvičkou obaluje i kmen, tedy smetáčkem na něj. Důležité je, kde se nacházi královna. Včelař ponejprv roj sprejujevodou: „Aby si mysleli, že bude pršet a semkly se…“ - a bera klobouk jde na to, a já fotím … mizerně, na mobil, ale alespoň nějak, abych se s vámi mohl podělit. Posléze, při vlastním úkonu, raději, jsa nechráněn ničím, ustupuji: „Udělám kafe, přijď!“ … „Jo, do půl hodinky…“ – opáčí kamarád, jinak pro hasičské sbory na Jablonecku a Liberecku evidovaný „sběrač rojů". Za tu půlhodinu, již při dobré kávě ze studniční vody – „… ach, ta pěna!!!“ – říkají všichni, si vyslechneme velmi zajímavou dvouhodinovou přednášku o včelím životě.
To opravdu stálo za to, zase ale někdy jindy.
Svědectví vyfotil a podává 2. června 2014
Milan Brož
Zásah viz alba Picasa:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Co Vy na to?