Vzpomínka na průjezd

7. prosince 2013 se konal Průjezd, který pořádá tradičně Pánský spolek přátel šachu z Jablonce nad Nisou.
Foto: Pan Luboš

Průjezd. Komu z mladých to něco říká. V paneláku ho nenajdeš a v barokních domcích novodobých boháčů také ne.

Průjezd mého mládí, to byl průjezd tak, jak má být, krásná velká dřevěná zdobená třídílná vrata, prolamovaná skla, něco kovaného mřížoví, velká mosazná klika a hlavně krásná dřevěná dlažba.

A ještě něco. Uprostřed toho průjezdu na jedné straně nenápadné dveře. A za nimi kouzelná dílna. Za ní pak následovala hala menší tiskárny. Do té se dalo vcházet i ze dvora, kam ten průjezd pokračoval. Ale to jste museli mít štěstí, že ty dveře s různobarevnými sklíčky, skrze které se svět jevil tu modře, tu růžově či zeleně, podle toho, kterým políčkem jste se právě dívali, zůstali nezamčené. A kromě papírků, které zbývaly po odřezání a které jsme dostávali na čmárání, jsme se tam naučili pískat. Na hubu. Sešpulit rty, jazyk stočit za zuby a pokusit se vyloudit zvuk. Dělníci, když stroje nemakaly, a oni taky, tak si nás vzali do parády. Další lekce byla na dva prsty. Tam výsledky byly horší. Dodnes. To Dáša měla asi jinčí učitele.

Průjezd. Báječné místo na fotbálek. Míč nikam neutíkal, a když se nehlučelo a nekopalo příliš zprudka do vrat, tak domovník za lítačkami, to byly dveře, kterými se vcházelo do domu, na schodiště, tak domovník, co bydlel hned jim naproti, nic neslyšel a nevyháněl nás. A když jo, tak jsme se třeba přesunuli na ten dvůr, kde byla garáž s roletou, a tam už ten goal zněl pěkně rámusivě.

Průjezd plný veteše, co kdo má po babičce, dědovi..., a také plný WELMISTRŮ z pánského spolku, jejich přátel a dětí, hudby, zpěvu a dobré nálady a vůbec všeho, co kdo donesl. Foto: Pan Luboš

Průjezd. Po letech úplně něco jiného. Na rozdíl od toho našeho z mládí, na rovince postaveném, tento trochu šikmý, ale také dlážděný, pravými žulovými kostkami, a plný různých lidiček a všelijakých věciček. Radost pohledět. V tom našem, v mládí, tam k vidění byla buďto hranatá Pragovka, vzádu s tím velikým kufrem, když se domácímu nechtělo zajíždět do dvora do té garáže, protože tam ji musel dát na taková kolečka a zašoupat ji bokem, anebo krásná Mercedeska 170, to když se zase jejímu majiteli nechtělo jet přes půl Prahy do garáže. Tak zde, kromě toho rozličného haraburdí, jak to nazývají naše drahé polovičky, ty vzácnosti, co s časem nabývají neskutečné ceny, (myslím to haraburdí), ještě něco navíc. Pochutiny. Kdo co uvařil, napekl, zazátkoval a tak. Prostě něco na chuť, aby řeči nestály, a ruce nebyly zbytečně po kapsách. Setkání přátel, k pokecání, zpěvu, hudbě. A pokoukání, co kdo přinesl, co to je, kde to vyhrabal, kdo to namaloval, vyfotil, nebo vlastnoručně vyrobil.

Tak to je průjezd, jak má být, i s pavouky a dobrou náladou. I s domovníkem, co nikoho nevyhání.
Průjezd - MB - JABLONECKÝ.

(Jíš, 2013, 07-12) 

Průjezd 2013 se v Lovecké v Jablonci opět vydařil. Tak zase příští rok! Foto: Pan Luboš