pátek 1. srpna 2014

Tyršovy sady

„A zase se najde nějakej hnidopich, a my se tak snažíme, tak snažíme, tolik peněz do toho dáváme, aby ty parky k něčemu vypadaly, a dycky se najde ňákej šťoura, kterýmu není nic recht, hojí se na prkotinách a … a ... a..."

Tak to jen krátký úryvek z pomyslného hovoru pomyslných radních v pomyslném městě. Á zase parky, zase ty parky!!! … a to ten Brož slíbil že …!!! Ale né, chválím, chválím, chválím. Tak, jak v posledních letech vidíme se o zeleň starat … prostě chválím. Ale když … člověku to nedá, za stejný peníz, nebo jen o šesták dát víc, a mohlo by … no, pojďte se se mnou projít naším hlavním parkem, Tyršovými sady u sokolovny… Prosím, přicházíme k soše „Matky s dítětem“. Kdo ví, jak se to jmenuje, natož autora, kdo by ho znal, že, a vůbec, soch v Jablonci máme – je takové pěkné slovenské slovo - „neurekom“ (čte se něurekom). Já napočítal pěti: tuto, na náměstí sochu obchodu, u Jabloně konečně odhalenou sochu dětí se soudružkami – ale né slavnostně, jen dřeviny jí zakrývající jsou pryč a dobře tak, a na autobusáku Nepomuka, ještě jeden Nepomuk na křižovatce Jánské a Sokolí. Kolik by asi stálo umístit na sloupek destičku, mosaznou né, já vím, ty se kradou, ale z té mosazné napodobeniny, to by snad šlo, ne? ..., a ani to tolik nestojí. A tam by prostým písmem napsáno bylo: Sousoší PRVNÍ KRŮČEK, autor: Karel Pešat, jablonecký sochař, ateliérem byl v Lovecké ulici. Ale co … asi o to nikdo nestojí, aby si lidé vážili místních výtvarníků (ale nejen, také podnikatelů apod. – „raději to prodáme cizímu, než našemu, jo, aby ten z toho něco měl, kdepák!!! ... tudle!). To, že v minulosti naprosto nevhodné osazení jehličnany pohled na sochu zepředu zcela zakryl, to už je věc další, a kdo by dnes chtěl vzrostlou zeleň kácet, že – a když se ani neví, od koho to je, tak i to je vlastně jedno. Pojďme ale dál. Chválíme nové lampy, večer krásné prostředí vytvářejí a nesvítí do korun stromů. Též nové lavičky, pěkné, pohodlné, procházíme částí u panelových domů a jsme zezadu pomníku všem padlým. Na travnatém prostranství nový strom byl zasazen, to ke stodvacátému výročí vzniku parku. A cedulka, ano, na stužce zavěšena a v igelitu, kde je zvěstováno výše již popsané. Ale ani na tvrdém podkladu to není, cedulka je přelomena, snad ani né vandaly, ale povětrností místní, řekl bych „opravdu reprezentativní“ upozornění na výročí tohoto parku. Myslíte, že v Německu – stačí hned vedle, třeba v Žitavě nebo Cvikově, by to výročí ošetřili také takovým způsobem? Pokud jde o mne, já se za to stydím. Když už jsme v těchto místech, hned vedle pomníku pár schodů, věčně otevřená brána hlásá, že v zimě tudy tedy „NE“, byť všichni víme, že „ANO“. Dělají si z nás radní úředníci legraci … nebo snad … nedej pan král, takovéto cedule lid naopak učí si legraci dělat právě z radních a nebrat i vážněji myšlené cedule vážně? … a ta brána, ještě k té ostudě s cedulí, svou vahou plot vyvrací, nejsouc zachycena zámkem na sloupku k tomu účelu tam instalovaném.
Pokračujeme směrem k západnímu východu … pane, to se mi povedl obrat „západní východ“ – ale vy víte, k východu na tramvaj, k toaletám, kde za nimi schovává se poměrně zdařilá skulptura přírodních útvarů, snad čedič či co, nejsem odborník, ale … trochu známé Varhany u Kamenického Šenova mi to připomíná. A aby dílo bylo potlačeno opravdu co nejvíce, nestačí jen samotné umístění v rohu za záchodky, ještě kolem zábradlí je instalováno, raduji se, že alespoň, když už zdá se mi býti na tom místě zcela zbytečným, aha … co? … tady bych řekl, že obé, i ta skulptura i to zábradlí, ale to že je ale alespoň natřeno. Během naší procházky, vnímajíce krásu parku a divíce se těmto “drobným“ nedokonalostem, zaznamenáváme též na mnoha místech otvory do země, to po těch sloupech bývalého osvětlení. Také prkotina, já vím, ale jen do té doby, nežli si v tom místě poraní nohu vaše dítě, ono stačí i pejsek, kdyby se trefil.
Zmizela jezírka, zmizely – to ku dobrému, ohyzdné betonové nádrže, včetně bývalé fontány, která též je zavezena a ozeleněna. Jen … zastavuju se a přimhuřuji oči, osázení květinami by jí rozhodně slušelo, celý park oživilo a s odstraněním těch „prkotin“ za pár šestáků dílo i v detailech značně povýšilo. Tak si říkám:
Přece by to měl někdo kompetentní vidět, mít na starosti, zodpovídat za to. Když ne, je to škoda a výsledek je vidět. Když ano, je to hrůza, že to nevidí, ale … nevidí to proč? … že na to „kašle“, čili je mu to jedno, nebo že to prostě „nevidí“. Nebo že to nevidí Radnice? … ale „děte“, vyděli jste už někde jinde nějakou Radnici např. plýt záhonek? Takže … je to těma lidma, ale která z těch možností … si myslíte … je ta horší. Já se obávám, že ta druhá.
P. S. A ty věčné louže? Prosím vás, stačí povětšinou odebrat zeminu po obou okrajích chodníku a voda vyteče sama, neb, byť asfaltové, ale jsou neskutečně zachované ty cestičky. A všimněte si, profilu správného, zaobleného, jen ta zemina – v nejnižších nivelizacích cest – nesmí jim tvořit stěny pomyslného bazénku.

Červen 2014 Milan Brož


Brána... Více fotografií z jabloneckých Tyršových sadů od Milana Brože zde

1 komentář:

  1. Jistě,jsou to skutečnosti,které nás,kteří přes park denně chodíme,stále rozčilují,a jsou to věci do očí bijící,hlavně ten špatný sklon cestiček,které jsou po dešti kluzké ( pokud se vůbec dají přejít), zůstává na nich bláto a je jen otázkou času,kdy si tam někdo zlomí nohu. Místo toho máme jakési sloupky ve vchodech,asi kdyby někoho napadlo jezdit po parku autem. Brána u pomníku přímo svádí k pohoupání,není divu,že je vyvrácená,a aspoň v létě ( ale převážně i v zimě) je tam zbytečná,i s tou cedulí. Souhlasím že se udělalo hodně dobrého,třeba park v Pasířské nebo na Žižkáči,a dalo by se pokračovat,ale Tyršův park by si zasloužil jiný přístup.I včetně cedulek,co kdo vytvořil,zaslouží si to. Karel Krása.

    OdpovědětVymazat

Co Vy na to?