již dlouho jsem Vás neviděla a trochu je mi za to stydno. Naposledy, bylo to snad kolem Vánoc (?), když jste vystavoval Vaše staré pohlednice v liberecké Plaze, jsme se domluvili, že já druhý den přijdu a vrátím Vám Vaše relikvie - vydání Gablonzer Zeitung z pátku 3. července 1903 a vydání Gablonzer Tagblatt ze soboty/neděle 5./6. srpna 1944. Půjčila jsem si je, pokud si dobře vzpomínám, někdy před dvěma lety, že z nich něco přeložím a uveřejníme to v novinách. Och, než jsem se k tomu dostala, už něco podobného vyšlo v Jabloneckém měsíčníku, a tak jsem se nechtěla jako opičit. (Nevím, proč mi všechno tak dlouho trvá, ale i knihy z knihovny si třikrát prodloužím a pak je musím jako vrátit, a zase si je půjčit. Jsem pomalejšího rázu?) Tehdy (okolo těch Vánoc, nebo to bylo jen v zimě?) jsem nemohla přijít, protože mi do toho něco přišlo. Myslím, že to bylo něco s dětmi. Asi jsem za nimi pospíchala. (To je moje obvyklá činnost. Že někde jsem, a pak pospíchám domů.) Ale to je jedno, pane Wienere. Já vím, že Vy jste hodný člověk, a máte pochopení. Já Vám ty noviny určitě vrátím. To se můžete spolehnout. (A opatruju je jako oko v hlavě!) Ale napadlo mě před chvílí, vyjádřit Vám, teď nevím, jak to napsat..., obdiv? Vzpomněla jsem si, jak jsem četla poprvé Vaše fejetony, a tehdy mě navštívila myšlenka, jestli Vy nejste znovu inkarnovaný Jan Neruda? Asi jsem Vám to už říkala, ale skutečně. Nerudův fejeton "Kam s ním?" zdá se mi podobného rázu. Četla jsem jednou, že například člověk, který je naprosto uchvácen nějakým obrazem, či dílem nějakého umělce, byl sám oním umělcem. Není to, opět mě nenapadá správné vyjádření..., snad pokleku hodné? Nežijeme jen jednou, to jsem si jistá. Už jsme kdysi někým byli. Kým? Zvědavá otázka. Ale o tom psát nechci. Já Vás chci prostě přirovnat k nejvýznamnějšímu autorovi české literatury, jehož pozemská schrána odpočívá na Vyšehradě (viz foto). Ale jeho duše? Není ve Vás? Tak možná se mýlím, ale podobnost tu rozhodně je.
 |
| Říká se: "Zde odpočívá Jan Neruda." Ale já říkám: "Kdepak! Zde je uložena jen jeho pozemská schrána. Kde je však jeho duše? Duch? Snad v Egonu Wienerovi?" JO |
Nu, milý čtenáři, chceš to sám posoudit? Zde Egonovy pohledy (blog Egona Wienera) a zde fejeton Jana Nerudy Kam s ním
Žádné komentáře:
Okomentovat
Co Vy na to?