Jak to chodí na srí lanské svatbě

Svatební zpráva ze Srí Lanky

Však víte, jak to je, jede se na dovolenou, očekávání, očkování, … skutečnost, a tak. Jak kde, jak komu a jak kdy, že?
Poslyšte malý příběh, tak jak jsem od přátel koupil, rovnou ze Srí Lanky.

Byli tam pobytem jíž po několikáté. Ten jejich dcery je opravdu sekáč, dovede vybavit, zařídit, postarat se … mladá generace, no. A nakonec přišlo i to … no, stal se dědečkem, nic víc a nic míň, ale mi „dědkové" víme! … víme, že „nic víc“ ... už není!
Abych ale neodbočoval. Ten jejich „mladej“ – tedy už tatínek, to letos zase vyřídil, a tentokrát na pěkně dlouho, na celý půl roku. A s celou „kumpanií“, s malým Petříkem, mladými rodiči a babičkou a dědou, zvláště když tomu i ze zdravotního hlediska tam pobyt vždy moc pomohl.

Známé už tam mají, to víte, to si uděláte. A letos … panečku … dostalo se jim pozvání na svatbu. Tam, kousek od tamních sousedů … a řekněte, to už je něco, to je hezké, být domorodci pozváni na svatbu. No, nechme ale už povídat paní:

Srí lanská svatba

Ahoj naši milí,

Další zpráva z džungle,
Velkou událostí pro nás bylo pozvání na svatbu od taxikáře Čamila. Přijel k nám dopoledne s krásnou svatební pozvánkou a velice mile nás tím překvapil. Svatby se zde konají ve svatebních domech s velkou zahradou, kam se vejde tolik hostů, jak kdo potřebuje. Na tuto svatbu bylo pozváno 100 hostů z rodiny od nevěsty a 100 hostů z rodiny od ženicha. Svatební dům byl od nás vzdálen asi 3 km. V den svatby 23. 1. jsme se oblékli do nejlepšího, co tady máme s sebou, ale jejich dokonalosti bychom nedosáhli, i kdybychom si tady koupili něco slavnostnějšího.
Na svatbu nás Petr jednoho po druhém odvezl na motorce, kterou tady máme po celou délku pobytu v pronájmu. První jel Ruda, který prošel bránou zahrady a šel se posadit k volnému stolu mezi svatebčany a čekal na mě. Já jsem ho tam našla rychle, už na mě mával. Přisedla jsem si k němu a rozhlížela se po hostech a jen jsem se usmívala na okolí, a hlavou lehce zdravila a oni činili totéž a se usmívali na nás. Kolem nás běhalo asi 20 malých dětí, patřičně ustrojených, chlapci v oblecích a děvčátka byla v dlouhých nadýchaných šatičkách, jako princezničky. Měly i krásně upravené vlasy, dokonalost sama. U stolů okolo nás seděli nastrojení hosté, ženy v překrásných sárí a byly i velmi hezké. Nikde jsem nezahlédla žádnou známou tvář, obsluhující číšník nám přinesl džus, ten jsme vypili, po chvíli si k nám přišla přisednout starší děvčata, opět jsme se na sebe usmívali a byla pohoda, do chvíle, než jsem spatřila přicházejícího Petra, který na nás volá, že jsme na špatné svatbě. Tak jsme opět s úsměvem nenápadně vstali, já jsem to ještě cestou vysvětlovala Rudovi a šli jsme k bráně za Petrem. Až za branou jsme se hlasitě rozesmáli. Petr nám vysvětloval, že svatební domy jsou 2 vedle sebe a tak hned vedle, druhou bránou jsme vešli na správnou svatbu. Kdyby ale Petr nepotkal příbuzného ženicha, kterého se zeptal, kudy má jít, tak mohlo těch trapasů být více, protože 5 lidí se už nepřehlédne a nás dva nikdo neřešil.
Když jsme všichni vstoupili do domu, ženich a nevěsta seděli na pohovce na podiu, vyzdobeném bílými květinami.
Čamil nám naštěstí dal znamení, že se máme jít s nimi přivítat a popřát.
Ještě jsme způsobili krásný zmatek se svatebním darem, protože pro něj vytvořili zvláštní stolek a byl na něm až do konce svatby sám.
Čamil nám řekl, že máme volný stůl vedle jeho rodiny, tak jsme se tam posadili. Příbuzní si chovali Peťánka, hudba hrála, ale na parketu tančili jen muži a malé děti, stejně jako na
vedlejší svatbě. Obsluha nosila džus a vodu a po chvíli kuchaři začali vařit slavnostní jídlo, vedle dlouhé svatební tabule, kde měli na talířích a mísách už připravené různé přílohy, ovoce, zeleninu, saláty a sladkosti.
Ženich s nevěstou, 2 družičky a 2 mladíci spolu s rodiči měli samostatnou tabuli uprostřed dění a jedli jako první a fotografové vše fotili. Svatebčané jedli rukama, jak je to tady zvykem, i když už v restauracích také i místní někdy používají příbory.
Nevěsta krmila ženicha a ženich nevěstu a potom nakrojili svatební dort a každý si ukousnul jedno sousto z ukrojeného dortu. Také si připili šampaňským vínem.
Potom ostatní svatebčané jeden po druhém si šli také pro jídlo, k připravené tabuli, kde si každý nabíral sám.
Základem byla rýže připravená asi na 3 způsoby a špagety. K tomu ryba, kuře v různých úpravách a úžasné přílohy. Jako zelené fazolky, červená řepa, lilek, ananas, sladkokyselá zelenina lehce křupavá, kešu oříšky ve sladce pálivé kokosové omáčce, rajčata, papriky různě pálivé, různé kuličky z masa a ryb obalené v různých těstíčkách, oříšcích a strouhance. Chutě příloh byly různé, velmi zajímavé a dobré. To čerstvé koření dělá divy.Potom v pohárech ještě sladkost a zmrzlina. Každý host také dostal od družiček sladkost v papírovém svatebním košíčku a uvnitř zabalené v celofánu. Zhotovené to bylo z datlí, ořechů, čokolády, rozinek a koření. Byla to moc zajímavá chuť a moc mi to chutnalo.
Po jídle vyměnili na pódiu bílé květiny za červené a všichni hosté opět chodili novomanželům přát a objímat se s nimi a v obálkách jim zřejmě předávali peněžité dary a ženich s nevěstou jim zase předávali svatební fotku se 6 záběry ze svatby. My jsme odcházeli asi okolo 15. hod, na pozvánce bylo, že svatba trvá od 9 hod do 16 hod. Myslím, že je to dobrá zvyklost. Andulka s Petrem se rozloučili s ženichem a nevěstou i za nás.

Tak zase příště A…, R…, P…, A…, Peťánek

Tak, to je příběh jedné svatby na Srí Lance. Myslím, že zajímavé to je, si přečíst přímo z místa děje o mravech v cizí zemi.

Milan Brož