středa 26. února 2014

Genesis - Václav Kocum

Václav Kocum  -  GENESIS


 EWECO
(Erwín Weiss Compeny)
aneb
příležitostná Výstavní síň
v prostorách současného
OD EVEKO
(nad Billou)

Vernisáž výstavy obrazů se koná
ve čtvrtek 27. února 2014
v 17.00 hodin

Úvodní slovo Milan Brož
Hudební doprovod Karel Jiroš


neděle 23. února 2014

Domov Harcov už masopustně juchal

DOMOV HARCOV
* domov pro osoby s mentálním postižením v Starém Harcově

Celková kapacita je 25 míst. Denní pobyt, strava, dílny, prodejna vlastních produktů – stojí opravdu za návštěvu. A lidé, jak ti na straně jedné, tak ti druzí, tu vytvářejí v dnešní době neskutečnou atmosféru opravdového „lidství“, sounáležitosti, přátelství, společenství. A toto opravdu lidské společenství, po loňském úspěchu, uspořádalo tuto sobotu 22. února již 2. ročník Harcovského MASOPUSTU. 
„To víte, těšili jsme se všichni!“ – říká jedna ze zdejších „tet“ a dodává: „Jak my, vedoucí a zaměstnanci, tak především naši klienti – holky a kluci!“
„Věřím!!!“ – a opravdu, stačí se rozhlédnout. Taková akce, to opravdu není jen tak … kolik jen masek se muselo připravit, budovu, hřiště, stromy ozdobit. A občerstvení … no jéjej, a samá kvalita, to osobně mohu potvrdit, domácí koláčky či koblížky, perníčky, domácí zabíjačka – lahodné jitrničky a jelítka, ovar, pivo Vendelín, místní to vyhlášená specialita, káva, čaj i něco ostřejšího. 
Času bylo spousta, průvod, tanec, prodej „masopustní kobyly“ … prostě nálada náramná, však i sluníčko bylo nápomocí. Však také přišlo lidí, ze všech stran, od Liberce, od Jablonce, auta, nabité autobusy. A těch atrakcí i pro děti, tělocvičilo se, házelo míči na terč, ping-pong … nenudil se opravdu nikdo. Dospěláci ještě prohlédnout jednotlivé dílny, knihtiskařská … například, ale také foto, tkalcovská a tak. Keramické ovečky na Velikonoce byly vyprodány během půl hodiny, zrovna jako ty domácí koláčky. 
Odpoledne uteklo jako voda, to i členům (pánové v klobouku) - WELMISTRům PSPŠ-ZDE (Pánského Spolku Přátel Šachu) z Jablonce nad Nisou, kteří letošní Harcovský Masopust rovněž navštívili.
O odpolední pohodu a společnou radost z vykonaného se s námi můžete potěšit na fotografiích WELMISTRA Milana - viz zde:  https://plus.google.com/photos/104046689946598376811/albums/5983336273855366385?banner=pwa

WM 





sobota 22. února 2014

Hádanka na neděli

Kde to je?

Své tipy můžete vkládat do komentářů. Napište svůj názor, pak vyberte "komentovat jako" - pokud nemáte žádný účet, dejte jako "anonymní", dokažte, že nejste robot (opište znaky), a klikněte na "publikovat". Komentář se objeví po schválení provozovatelem blogu Interesse.



čtvrtek 20. února 2014

"Mi může bejt všecko ukradený!"

„Tak nám pěkně ten svět zhrubnul
   aneb
… mi může bejt všecko ukradený!“

Tak nám pěkně ten svět zhrubnul, že. Stačí se projít například po ,autobusáku´, když přijiždí či odjíždí omladina. A nejde ani tak o kluky, ale zkuste chvíli postát vedle hloučku děvčat, tedy pardon – holek, děvče je slovo staromódní a neužívá se. Že je něco v „pí..“, to je z těch slov snad ještě to nejslušnější. A to jsou vlastně již středoškoláci … pardon, …ačky, ono však stačí poslouchat i děcka ještě školou povinná, ten slovník je prakticky stejný, jen těch cigaret v puse je přece jen o něco méně. A nakonec, to slovo dnes používají, jak jsem si všimnul, již i „dospěláci“.

„Ani se nedivím…“ – na to známá a hned přidává, že stačí přece poslech rádia, zvláště ty stanice soukromé, to je opravdu příklad pro všechny … no a nejchytlavější přeci jsou, … no … kdo? … „děti, přece, mladí!“ – dodává. Má svatou pravdu, vždyť i na vlnách „veřejnoprávních“, tedy na stanicích Českého rozhlasu, se to, když ne přímo vulgarismy, tak alespoň „nehezkou“ češtinou jen hemží, a špatný jazyk mají bohužel i tzv. profesionálové - snad je to tím, že dnes z redaktorů se převtělili na moderátory a musí mluvit o překot, aby stihli … co vlastně stíhají, kam s tou mluvou chvátají, ví to někdo?

„No jo, to víte, je jiná doba…“- na to ta známá. Je, jo to je. Ale že by mluva kvůli tomu, že máme počítače, tablety, mobily, měla zhrubnout, to se mi nechce věřit, tady přímou úměru odmítám. Zajímavé však je, jak se zhrubnutím řeči přišlo na druhé straně k zdrobňování … až „podlézání“ … chce se říci. Jen si přečtěte jídelní lístek, kdepak guláš s HK (houskovým knedlíkem), s BK (bramborovým…) atd. Dnes je to samý „gulášek, knedlíček, kuřátko, bramboráček“.  Ne, nejsem škarohlíd, jen se divím … na jedné straně nemáme učně, jen studenty, na straně druhé jsme udivení, že nemáme řemeslníky. Neodebíráme elektřinu, ale „silovou elektřinu“ … ha … ví někdo, co to je? Já ode dneška ano, nechal jsem si to vysvětlit … to je to, co jsme odebírali dříve, tedy „elektřina“ ale bez těch různých poplatků za elektroměr, hlavní jistič a co já vím co ještě všechno, co dříve nebývalo.. A neodebíráme od Elektropodniků, od Elektráren, ale od „ČEZ Distributora“ ale pozor, platíme „ČEZu Dodavateli“, nebo snad „ČEZu prodejci“ … vidíte, už to zase pletu, jak je to jednoduché!!! „Proč asi?“ – se ptám.

Tak jsem se nějak rozepsal, že, ale co, skočím na „řízeček s brambůrkem nebo kašičkou“ … také mám rád se „salátkem“, k tomu si dám „pivečko“ a nacpu si „bříško“, kouknu na „telku“, jak to „Gabča" odstřílí, a … “dopr.ýlky!!!“ … mi může bejt přece  všecko ukradený, je přece jiná doba.

 MW 


pondělí 17. února 2014

Únorové proměny řeky Nisy

Kde je hezčí? Na prvních snímcích vidíme řeku Nisu, jak ji známe z Jablonce, z mostu nedaleko autobusového nádraží. Z jedné strany, a z druhé...

Z jedné strany mostu...

















... a z druhé strany mostu.
































A tady ji už máme těsně před tím, než opustí české území v Hrádku nad Nisou a vytvoří hranici mezi Polskem a Německem. A opět z jedné strany mostku, a z druhé... Na fotografiích je také dobře vidět proměna počasí. Všechny snímky byly udělány ve stejný den a zatímco u hranic bylo krásné slunečné a na půlku února poměrně teplé počasí, však také v hartauvských zahrádkách už kvetou sněženky, talovíny i petrklíče...,  v Jablonci bylo už trochu sychravěji, i když také docela slunečno. Ale to je logické, on Jablonec prostě leží o pár set metrů výš. (Povšimněte si také, jak se na hladině krásně zrcadlí modré nebe... Einfach prächtig.)


Z jedné strany...














... a z druhé.







pátek 14. února 2014

Kde všude je už Babišovo

Tak kde všude už máme Babišovo? Mladá Fronta Dnes, 5+2, Lidové noviny, nově koupila společnost Agrofert, kterou vlastní ministr financí Andrej Babiš, také Rádio Impuls. A z něj proto mimochodem odchází známý moderátor Václav Moravec, který vede v České televizi také politické debaty. No jakby neodešel. Cožpak by se pak mohl ve svém pořadu Otázky Václava Moravce tázat nezávisle ministra financí, když by to byl jinak vlastně jeho šéf?  Přece se říká, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. On sice pan Babiš říkal, že z Agrofertu  odchází, že si dal výpověď a tak dále, ale na postu generálního ředitele zůstal. „No já jsem ho to slyšela říkat v rádiu na vlastní uši, jak říkal, že Agrofert opouští,“ povídala paní Ludmila z Jablonecka. Ovšem tisk píše, tedy ten tisk, který ještě zůstává nezávislý (snad), že pan Babiš je jediným akcionářem Agrofertu. „Víte, já tomu tedy nerozumím, ale to tedy vlastně neodešel, ne?“ ptá se paní Ludmila. „Víte, mně to přijde hnusné. Já si už Rádio Impuls nenaladím a ty noviny, co má Babiš, si už nekoupím. A nepřečtu si ani 5+2, i když se mi vnutí do schránky!“ horlí paní Ludmila. Chce číst a poslouchat objektivní zprávy, ne účelové.  „Já už tam prostě vidím ovlivňování. Tak třeba lustrační zákon. Já jsem ráda, že se o něj KDU zasadila. Vždyť kdo mohl spolupracovat s StB? Jen lidé bez charakteru! A teď jsem se v Mladé frontě dočetla, že prý je ten zákon zbytečný a že by už dávno neměl platit. No já se nedivím, že to píše Mladá fronta Dnes, když její šéf, pan Babiš, pořád nemá negativní osvědčení. Je přece jasné, že by se mu to hodilo, kdyby lustrační zákon neplatil, ne?“ hněvá se paní Ludmila.
No a víte, co zaslechl pan Brož u paní redaktorky? A to byla redaktorka nezávislá! (Ale to teď už není. Tedy tou redaktorkou už není. Nezávislou snad ano…) Takže pan Brož u ní jednou zaslechl, že největším nebezpečím pro společnost jsou vzdělaní lidé bez charakteru. Viz zde: http://zaslechnuto.blogspot.cz/ 

(jo)

čtvrtek 13. února 2014

Ranní jablonecké nesnáze

Paní Ludmila někde nachladla, až z toho ztratila hlas. A protože ten den potřebovala alespoň trochu hovořit - jela do Prahy k panu docentovi na slyšení, vypila před cestou asi litr horkého čaje, kloktala sůl a prolévala hrdlo Švédskými kapkami. Vstala ten den už ve 4 hodiny, aby to všechno stihla. Autobus jí jel ze vsi v 5.03 hodin, z Jablonce do Prahy v 6.00. Kdyby nebyla tak indisponována, šla by pěšky, ono je to z kopce a za půl hodiny by byla na jabloneckém autobusovém nádraží. Ale jelikož to bylo v lednu, jak byly ty třeskuté mrazy, raději zvolila jízdu autobusem, i když pak musela ve městě dlouho čekat na další spoj.
V 5.13 byla v Jablonci. No a po tom litru čaje, možná ho bylo ještě více, potřebovala na toaletu. Jenže... Na autobusovém nádraží WC až od 6 hodin. "Co teď?" pomyslela si paní Ludmila a maně se rozhlížela kolem sebe. Tolik světla tu bylo a na to, že bylo teprve čtvrt na šest ráno, docela dost lidí, no úplně rušno! Tak tady to nepůjde... Vzpomněla si, že jsou přece nějaké toalety v Soukenné ulici, snad se tam hází peníze a ony se pak otevřou. Ačkoliv v tom mrazu nechtěla nikde chodit, aby hlas (tedy spíše skřehotání), které léčebnou ranní kúrou trochu nabyla, zase neztratila, nezbylo jí nic jiného, než se tam vydat. V ulici míjela Mirka, jehož taxi zahalilo okolí výpary z vozu, že se ani nadechnout nemohla. Mirku, Mirku... No jo, ona je zima, tak se musí přece Mirek v autě zahřát.
Toužebně se dívala na kabinky, kde to svítilo zeleně. Je tam volno. Jenže ... až od 6 hodin. Sice "täglich", ale až od 6 hodin stálo na tabulce. Tak co teď? Potřeba byla tak nutkavá, to přece nemohla paní Ludmila do Prahy vydržet. Tu ji napadlo, že disponuje jedním klíčem od jedné místnosti ve městě, kde je také toaleta! Paní nelenila a rychle tam spěchala. "Ale co když budou hlavní dveře zamčené? No ty budou asi zamčené!" přemítala paní Ludmila cestou, neboť od hlavních dveří klíč neměla. "A to jsem nechtěla dnes nikde chodit! To jsem mohla jít taky pěšky a někde za stromem se vyčůrat," hovořila si v duchu. "No jestli bude vchod zamčený, tak si budu muset najít nějaký tmavý kout a... Město neměsto, jinak to nejde!" pokračovala v intrapersonální komunikaci. "Když město nemyslí na ty lidi, co chodí na šestou třeba už do práce, nebo někam brzy jedou..., tak to budu muset asi takhle udělat."
Dveře byly naštěstí otevřené, paní Ludmila si mohla důstojně dojít na toaletu, dokonce se zde trochu ohřála, neboť tu bylo pěkně teplo. A že nevíte, kam vedly její první kroky na Černém Mostě... Ono vypít litr (možná i víc) tekutiny před cestou není zrovna dobrý nápad. Jenže paní Ludmila potřebovala přece mluvit..., a to bylo v tu chvíli  pro ni na prvním místě. Nic jiného neviděla, neslyšela. (jo)