KRAP 3 aneb jak jsme Šestku milovali

KRAP - 3. pokračování
„Jak jsme tu ´Šestku´ milovali“ … a o vzniku odznaku KP6

Jak jsme tu ´Šestku´ milovali? … ach, jak jsme ji milovali … inu, znáte-li někoho z našeho klubu, optejte se … od šesti večer do půlnoci, ucho u rozhlasového přijímače … a jak člověku vadilo, když nemohl poslouchat, když byl rušen, ono totiž opravdu bylo CO poslouchat a motto stanice „Pojďte s námi do hloubky“ bylo naplňováno nejen programovou skladbou, ale i úrovní jednotlivých pořadů a jejich autorů a …chcete-li po novém … moderátorů a jejich hostů. Však také stanice všem tvůrčím pracovníkům dávala sdostatku časového prostoru k tomu, aby pořady nepodléhaly dnes tak moderní klipovitosti a bulvarizaci. A tak výjimečnými nebyly jen pouhé zprávy, které se vyhýbaly plkání o ničem, ale vpravdě i celá plejáda pořadů z programového schématu. Však v padesáti či čtyřicetiminutových relacích proklamaci „o hloubce“ skutečně naplnit šlo. Samozřejmě existovaly i formáty ve stopáži kratší, třiceti a dvacetiminutové, struktura celkového vysílání byla však natolik vyvážená, že vše mělo svou logiku.

Vysílání stanice Český rozhlas 6 se těšilo čím dál větší přízni posluchačů, a to právě pro programovou ucelenost, pěkné české slovo, profesionalitu pracovníků a smysluplnost volených témat. V neposlední řadě však i tím, že na stanici neexistovaly různé nesmyslné předěly, jingly a hudba, a tak současný audioprostor naší republiky, vpravdě přesycený kolovrátkovou muzikou, pouťovým vyřváváním nesmyslů a vlezlým podlézáním posluchačům, bezděky přispěl k tomu, že kolem Šestky se semkli příznivci , kteří následně vygenerovali vznik KP6.

Samozřejmě mezi programy existovaly i výjimky, a takové sobotní „Volejte Šestku“ bylo leckdy posluchačstvem očekáváno, zda vysílání bude opět zneužito stálým volajícím, a kdyby nešlo o vážné věci i komickým, panem Janíčkem z Brna, který … a dodnes zahaleno tajemstvím je, jak to dělal, že se dovolal vždy jako první. Ale … zlepšovat přeci je vždy co.

Posluchačů přibývalo, kladné odezvy na vysílání se šířily všemi informačními cestami a jednoho dne mi přátelé, už také posluchači Šestky, nabídli: „Hele, když jseš v tom spolku,“ - mysleli samozřejmě Klub Přátel Šestky, „my vám uděláme odznak!“ No, to jste měli vidět, jak jsem koukal. Bylo to při našem pravidelném posezení, touto chvílí počínaje však veškerá zábava padla, já byl odstaven na vedlejší kolej a ucucávaje ze svého půlitru jsem jen mohl koukat a poslouchat, a hned to bylo … tužka, papír, nákres a: „Já to vyreju, ale…,“ – „… hele, destičky ti dodám i je vyleští, … jasně, i s jehlama!“ - „… a povrchovka? ...“ - „Neboj…!“ přidává se třetí, „… to zařídím, ale potřeboval bych to do úterka!“ – „Jasný … a kdy ty to,“- konečně se po půlhodině obrátili na mne: „… kdy ty to potřebuješ?“

Nebudu vás napínat, nezaváhal jsem: „Okamžitě … teď, když už je to skoro hotové, jen to udělat, tak okamžitě … za deset dnů máme sezení!"

Za deset dnů jsem vezl z Jablonce n. N. do Prahy na naše pravidelné „jaderné“ sezení kolekci dvanácti odznáčků, co kus to originál, vyrytím počínaje, pájením, leštěním pokračuje a galvanizací konče, vše stvořeno rukodělným umem mých přátel, veskrze to mistrů svého řemesla (tzv. „Jablonecké zboží“ takových machrů potřebuje spoustu a ve spoustě činností), a to jako jejich vklad k činnosti KP6 a příspěvek a uznání úrovně vysílání „Šestky“. Dovolte mi, ku jejich poctě, je jmenovat: Karel Krása – rytec, Karel Adamovský – šperkař, Jiří Hrdina – galvanizer.

Z odznáčků nakonec, dík ukončení vysílání ČRo6, vznikl vpravdě artefakt dnes historický, a tak, přátelé mí milí, děkujeme Vám!

P. S. Ani jeden z nich již posluchačem stanice mluveného slova, dnešního ČRo Plus, není. I jim se současná podoba a úroveň vysílání této stanice, až na čestné výjimky, jeví jako velký ústup z úrovně, až jako urážející.

V květnu 2014 za KRAP člen „Jádra“ Milan Brož

Odznak KP6

No jo, dneska je svátek matek!

Nezapomněli jste? Já málem ano. "Mami, můžu ti popřát?" přišla za mnou dnes odpoledne dcera. Jednu ruku mi podávala a druhou schovávala s něčím za zády. Tušila jsem, že tam má snad nějakou docela velikou kytici...? Udiveně jsem na ni pohlédla, vstala od stolu a řekla: "Já přece nic neslavím!" Ale ona se usmívala, třásla mi rukou a povídala: "Všechno nejlepší ke dni matek!" "No jo, dneska je svátek matek! Vždyť já bych na to úplně zapomněla!" K svátku, původem z Ameriky (nemylme se, že jde o nějakou českou tradici - u nás ho pomohla zakořenit paní Masaryková, komunisté se ho zase naopak snažili vykořenit), jsem tedy dostala krásnou kvetoucí jabloňovou větev. Děkuji. JO

Všechno nejlepší ke dni matek!

KRAP - 2. pokračování

Český rozhlas Plus není nástupcem „Šestky“ … a o životě KP6

Už víte, že skupina lidí – KP6, fandící bývalé stanici Českého rozhlasu, tzv. ŠESTCE, se z důvodu jejího zániku přejmenovala na KRAP- Klub Rozhlasové Analytické Publicistiky. Znáte i důvody. Dovolte mi malé představení našeho klubu.
Klub jest zcela nezávislé dobrovolné sdružení příznivců stanice mluveného slova, příznivců „rozhlasové analytické publicistiky“. S historií lze se seznámit na našich stránkách:
https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/home

Klub přátel Šestky vznikl zcela nezávisle na Českém rozhlase a během krátké doby se počet členů zněkolikanásobil. Nejvýznamnější měrou se o jeho vznik zapříčinili paní Naděje Tondlová z České Lípy a Prof. Doc. Libor Pátý ze Smíchova, pod jejichž řízením v brzké době Klub dosáhl sta členů. Z toho důvodu jsme přistoupili k vytvoření tzv. Jádra klubu (říkáme si „Jaderníci“), které celé dění řídí a koordinuje. „Jádro“ jest osmičlenné a vede ho tzv. Koordinátor. Tato funkce vznikla logicky ze vzájemné spolupráce a koordinace činnosti KP6 se stanicí ČRo6 a jeho redaktory … a že si stanice našeho klubu opravdu vážila, lze dokumentovat i tím, že vyčlenila určitý peněžní fond pro práci Koordinátora, neboť jeho činnost jest časově, ale i finančně poměrně náročná. To bylo ještě v dobách, kdy jednotlivé stanice měly i své samostatně hospodařící redakce a šéfredaktory, samy v té době rozhodovaly o svých spolupracovnících, externích moderátorech i jiných. Náš klub, který vznikl spontánně a zvenčí, se tímto naprosto odlišoval od KLUBU PŘÁTEL VLTAVY, který od počátku organizován byl samotnou stanicí VLTAVA a jeho akce placeny z rozpočtu této stanice. Ale to jsem jen – pro objasnění našeho postavení – trochu odbočil.

Spolupráce se rozvíjela, cca stosedmdesát členů, to už je pěkné číslo, a nemylte se, že „stanici mluveného slova“ poslouchají jen starší. Mnoho mladších i mladých členů dokumentuje různorodost našeho členstva, která jest pestrá, to i jak z hlediska profesního, tak i místa bydliště – pražskými počínaje a napříč republikou těmi brněnskými konče (- vždyť léta místo koordinátora zastával mladý člověk z Brna). Nejméně různorodosti nacházíme toliko v zastoupení pohlaví, kdy Klub je tvořen jenom dvěma skupinami zástupců – ženami a muži. Vzájemný „styk“ pak nám bezproblémově zajišťují novodobé technologie (email, facebook apod.), kdy přes Koordinátora se věci shromažďují, připravují. Dvakráte do roka pořádáme celorepubliková shledání, v dobách ČRo6 se na těchto akcích podílela i tato redakce, scházeli jsme se v Dykově ulici, kde stanice řadu let měla své sídlo. Rozhlas vždy přispíval i malým občerstvením – chlebíčky, zákusek, mošt či dvojka bílého. To byly tzv. zlaté časy.

Takové setkání posluchačstva se svou stanicí, to je významná věc. Každý z členů se těšil tzv. „do Rozhlasu“, připraveny byly pro nás semináře (např. pan Hvížďala, pan Štern apod.) ve studiu, ale i besedy s jednotlivými redaktory (příkladně pí Krčmářová, pí Rakušanová, sl. Vrbová, pánové Bednář, Štern, Hvížďala, ale i sám ředitel ČRo6, dnešní „generál“ pan Peter Duhan). Vstřícná atmosféra těchto setkání se všem natolik zapsala do paměti, že dodnes na ně z obou stran vzpomínáme. Všechny tyto věci řízeny byly a jsou „Jádrem“, které se schází každý měsíc, vyjma měsíců prázdninových. Tu se zamýšlíme nad podněty ostatních členů, ale i redaktorů … tu rozmýšlíme celoklubová setkání, tu plánujeme schůzky s pracovníky rozhlasu nebo se zamýšlíme nad naším přínosem stanici, plánujeme hodnocení pořadů, … jednotlivých redaktorů a jejich hostů apod. Ale o těch věcech dalších, o našem vystupování přímo před mikrofonem, diskusních pořadech či jiných příspěvcích do samotného vysílacího schématu „Šestky“ seznámím vás v pokračování příštím.

Za KRAP člen „Jádra“ Milan Brož

Setkání klubu v Dykově ulici, bývalém sídle 
stanice ČRo6, a to z podzimu roku 2009

Na panenky do Smržovky už zítra!

Nové muzeum panenek otevřou v sobotu 3. května 2014 ve Smržovce. Historicky poprvé se dveře budovy plné líbivých hraček v Údolní ulici slavnostně otevřou zítra v 17 hodin. Následně je pak zájemci mohou navštívit každou středu, sobotu a neděli od 13 do 16 hodin. 

Foto JO

Prvomájově...

Dřív to byla mávátka, pionýrský kroj a transparenty,
někdy také zima na seřadišti a čekání, až na nás přijde řada. 

Později to byl Bezděz a rozkvetlý kraj, putování za Máchovým Májem, plné touhy po lásce.
 Na konci poznání, že je to vlastně balada, žádný šťastný konec, jen smutné srdce. 

A dnes? Nádherný pocit z jarní přírody, která vypadá tak nadýchaně a svěže, zabořený nos do růžových, fialkových květů, vůně všude vůkol, a přání moci tenhle stav s někým sdílet. jo

Český rozhlas 6 - KP6 - KRAP

V několika pokračováních bych vás chtěl seznámit s naším klubem – dnes KRAP, s děním v Českém rozhlase a věcmi kolem.

Dnes – proč se KP6 přejmenoval na KRAP

ČRo6 - nebo - chcete-li - Šestka, byla vysoce ceněnou stanicí mluveného slova, analytické publicistiky. Však také měla na čem stavět. Ano, nemýlíte se, základem jí byla slavná Svobodná Evropa, včetně leckterých formátů – myšleno tím nejen pořadů, ale kádrů redaktorů. Stačí jen pár jmen, např. paní Rakušanová, panové Štern, Bednář, Vichs – no řekněte, co jméno, to formát. A přibývali i mladí, stanice si uměla vybírat i vychovávat, redakce si svou úroveň dokázala podržet – tak příkladem paní Vrbová, pan Dubský. Není proto divu, že zcela spontánně, dílem posluchačů této stanice, před lety vznikl KP6, čili Klub přátel Šestky. Spolupráce mezi stanicí ČRo6 a klubem se zdárně, a myslím, že ku prospěchu jak posluchačů, tak stanice jako takové, rozvíjela, vztahy mezi námi členy klubu a redaktory byly skutečně přátelské, však to dokumentovala i mnohá vzájemná setkání na půdě Českého rozhlasu.

Žijeme v čase změn, nemalých, vidíme je všude kolem sebe. Ne všechny znamenají „progresi“ a zlepšení, ale dějí se, a všude, nemohl se jim proto vyhnout ani Český rozhlas, kde probíhají již řadu let a mnohé posluchače překvapily … ať mile, nebo i začasté obráceně. Rozpuštěny byly celé redakce, které se nám, členům KP6 jevily jako garant úrovně a profilace každé jednotlivé stanice ČRo. Publikovaným cílem změn bylo zvýšení poslechovosti Českého rozhlasu a … jak jinak v dnešní době, úspora finančních prostředků.

Tak zrušeny byly i stanice Český rozhlas 6, LEONARDO a Rádio Česko. Namísto toho vznikla stanice nová, nahrazující všechny tři stanice jmenované – Český Rozhlas PLUS, zvané „PLUSKO“. Že se změny ne příliš povedly, dokazuje poslechovost této stanice, která zdaleka nedosahuje součtu poslechovostí těchto stanic, ale naopak, rovnat se nedá ani s poslechovostí samostatné ČRo6. Rozbita tak byla obec posluchačů, kteří přednost dávali mluvenému slovu, hloubce informací a jejich znalostí jednotlivými redaktory a jejich hosty. Český rozhlas tak ztratil nemalou část „svých věrných“, a dodnes se mu nepodařilo tuto ztrátu nahradit.

KP6 přesto zůstává Rozhlasu věrný, nikoliv však stanici PLUS. Po ročním působení této stanice, kdy při jejím zrodu dokonce bylo jméno našeho klubu vážně zneužito falešnou propagací a zaštítěním se nové stanice naším klubem tak, že ten se přejmenoval na Klub přátel Plusu, museli jsme nakonec ke změně našeho jména přikročit. Tak se stalo na březnovém setkání „Klubu přátel Šestky“, a přes několik návrhů jsme se nakonec „prohlasovali“ k novému názvu „Klub Rozhlasové Analytické Poblicistiky“ – čili KRAP. Odůvodnění je jednoduché. Byť s většinou změn nesouhlasíme: … 1) Stavět se jako nepřátelé Českého rozhlasu rozhodně nechceme, ba naopak … 2) Jsme milovníci mluveného slova bez různých předělů a junglů, vydržíme poslouchat i déle než proklamované 4 minuty (tvrzení některých nových pracovníků ČRo) … 3) Jsme milovníci rozhlasové analytické publicistiky …4) Chceme, aby svoji úrovní a programovou skladbou stanice mluveného slova se opět navrátila ke svým základům, tj. ke vzoru Svobodné Evropy … 5) Dialogem s generálním ředitelem ČRo, s šéfredaktorem ČRoPLUS, i s jednotlivými redaktory chceme postupně navrátit úroveň stanice mluveného slova tam, kam dle našeho mínění patří.

Několik fotografií z dubnového setkání tzv. „Jádra“ našeho klubu (kde účast přislíbil i sám generální ředitel Peter Duhan - a skutečnost – parafrázovat lze jedno ruské přísloví: „Tolik jsme se snažili, a dopadlo to jako obvykle - nepřišel.“) naleznout můžete na albech Picasa zde:
https://picasaweb.google.com/104046689946598376811/KRAP?noredirect=1#

Seznámit se s činností KRAP lze zde: na webové stránce zde:
https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/home

Nebo zde: https://sites.google.com/site/klubrozhlasanalytpubl/home

V několika dalších pokračováních vám přinesu další podrobnosti o dění jak v našem klubu, tak v ČRo a na stanici Plus, jako rovněž naše pohledy, výhrady, připomínky a náměty na vysílání Českého rozhlasu, jakožto veřejnoprávního média, které má za poplatky koncesionářů - domníváme se - plnit zcela jinou úlohu nežli stanice komerční.

Milan Brož

Prof. Doc. Libor Pátý, jeden ze zakladatelů a stěžejních členů Klubu přátel Šestky - KP6,
dnes člen "Jádra KRAP" - Klubu rozhlasové analytické publicistiky

Co to jsou vlastně Velikonoce?

Vajíčka, zajíčky, pomlázku, to teď prosím ponechme trochu stranou. My, co víme, se o Velikonocích zamýšlíme. Zamýšlíme se nad tím, co to vlastně ty Velikonoce jsou, proč je slavíme, co znamenají. A snad se při tom i trochu přeme. Jeden říká: „Jsou to normální pohanské svátky a křesťani k tomu přidali Ježíše.“ Druhý říká: „Kdepak. Židé na Velikonoce vzpomínali na exodus (odchod z Egypta), vyvázání se z egyptského područí, získání svobody, a pak to každý rok slavili, protože to pro ně hodně znamenalo. A právě na tuhle slavnost přišel Ježíš do Jeruzaléma a stalo se tam to, co se na Velký pátek žel stalo, a to si zase připomínáme na Velikonoce my!“

No já si myslím, že je to všechno dohromady. Že se spojilo v jedno jak prastaré vítání jara, tak židovské vyjití z Egypta, a dále události z tohoto nejnovější – totiž události okolo smrti Syna Božího. Je to prostě velký svátek, jak pro ty, kteří v Něho nevěří, tak pro ty, co v Něho věří.

Vysvětlení pro Velký pátek bychom tedy měli. Tehdy byl ukřižován Ježíš Kristus, ztělesnění Božské Lásky. Ale co velikonoční neděle a pondělí? Věřící věří, že Kristus vstal třetího dne, tedy v neděli, z mrtvých. My, co víme, víme, že se odpoutal pouze jeho duch, že to tělo, které někteří viděli, nebylo z masa a krve. (Mimochodem, to se děje po smrti s každým, duch se odpoutává i u obyčejného člověka.)  Ježíš musel v tomto „jiném“ těle nějaký čas prodlévat, neboť čekal, až se otevřou nebesa a on bude moci vstoupit ke svému Otci. To se stalo pak na Letnice (mimochodem toto otevírání se nebes se opakuje každý rok).

A pondělí? Kdysi bývalo prý zvykem, že po velkých svátcích následoval den pracovního klidu. Tedy prostě volný den, aby si lidé po náročných svátcích odpočali. Takže je to taková neděle, u nás spojená s koledováním, pomlázkou a dalšími zvyklostmi.

Já mám Velikonoce spojené také s takovým novým začátkem. Ono se má stát totiž všechno nové, víte? Předně tedy člověk. Může se znovuzrodit. A teď nemyslím, že se znovu narodí, jako že bude zase miminkem, ale vnitřně se jaksi přerodí. Přerodí se tím, že se změní. Změní se tím, že do svého srdce, nitra, pustí Božskou Lásku  – chcete-li věčný zákon, která-který ho promění. A on pak bude nový.

S přáním stále pěkných Velikonoc

JEHO

Velikonoční hudba od pana Bacha