Dobré ráno

Procházím ranním městem. Spíše „nadranním“. Poumalounku světlající obloha dává tušit, že rozbřesk je nablízku. Pouliční lampy tu a tam prozradí spěchajícího chodce. Z dáli viditelný městský bulvár 5. května, chtělo by se říci „od kruháku ku kruháku“, upoutává oboustrannou „šnůrou“ svého osvětlení. Mám rád tyto chvíle přelomu noci v den. Ten přecházející noční klid v denní spěch, to probouzející se město.
Blížím se k autobusovému nádraží, četnost projíždějících autobusů, ohmatávajících svými světly i temná zákoutí,  narůstá se zkracující se vzdáleností od jejich stanovišť. Autobusové nádraží, to již v tuto dobu zaplněno coby bájný Babylon. Mladí, starší, krásná děvčata s cigaretou v ústech, seniorky – po modernu se svými ruksáčky na zádech, dědové s holí i berlemi, sem tam projíždějící hlídka městské policie, úředník s aktovkou i bezdomovci v rohu pod stříškou, v přilehlém parčíku u Nisy již i venčící se psi se svými „metreskami“ i „krotiteli“.
„Rychle rychle, ještě na náměstí, kouknout na svítící stromeček“: Schody k „Výstavišti“ – pardon, pardon, k EUROCENTRU, po dvou, barvy fasád naší krásné secese se minutu po minutě, s postupně přicházející vládou denního jasu, mění, jak by si jeden s fotografií na počítači hrál. A je to tu, pouliční lucerny hasnou a městem se rozlije šero – ještě chvíli, nežli oči přivyknou, zdá se, procházím tmou, ve které však náš městský vánoční stromek jen ještě zdůrazní svoji krásu. Vracím se na „autobusák“. Ten, zaplněn již skoro jak Svatopeterské náměstí před příchodem papeže, pokojně, se svými jednotlivci i skupinkami, čeká na ten svůj spoj,  světlomety přijíždějících a odjíždějících autobusových vozů svými paprsky vpravdě odhalují to hemžení, postávání či podupávání.  Napočítal jsem jich, se shora, pěkně na cestě od Musea, snad dvanáct třináct najednou. Těch autobusů, myslím. Vůz přijede, „vyleje“ svůj náklad a „naloží“ nový. Takový koloběh pod stále více blednoucí oblohou. Vše čeká již jen na tu chvíli, kdy první paprsky zpoza Černostudničního hřebenu dopadnou na nejvyšší věže našeho města. Pohlédnu tím směrem, a … skutečně, nad hřebenem, vlevo od samotného vrcholu Černé Studnice „se dějí“ věci. Rychle domu, mám to tři minuty, na střechu a … z kominické lávky - bylo to opravdu  „Dobré ráno!“ Milan Brož