čtvrtek 5. září 2013

Něco k pozvání:

Před "nedlouhem" Suché skály zaznamenaly tragickou událost ... po pádu úmrtí mladého ve všech směrech, dle současných měřítek, velice úspěšného čtyřicátníka. Posléze se ukázala tato tragická událost o to smutnější, že k pádu nedošlo náhodně, ale Člověk si ho sám sobě s pečlivostí sobě vlastní připravil.

Malíř, pan Jan Šimek, ovlivněn touto smutnou událostí, vytvořil dílo nazvané „Mrtvý flétnista" a ... jak se mi svěřil při přípravě výstavy, ani neví jak, vnitřní pocit z té smutné události, to vnitřní procítění mu ruku vede samo. Doslova říká: „Plátno, tmavá, ruka sama dělá pohyby, patlám to tam, tmavá a trochu světlé, ... a najednou ... už to vidím ... Sušky, ale automaticky pokračuju ... flétna, ruka vystupující z tmavé...!"

V den té události, aniž jsem byl ještě o tom velikém smutku zpraven (jsem té rodině prostřednictvím rodičů blízko), píšu báseň, ani nevím proč má takový námět, ale myšlenky jsou tak rychlé, že ruka jim nestačí, a proto jejich vyslovení nahrávám, teprve pak jako z diktafonu, prakticky bez jakýchkoli korektur opisuji.

Na vernisáži viz pozvánka, budete moci nejen zhlédnout zmíněný obraz Honzy Šimka, ale osobně, mimo jiných slov, přednesu i zmíněné verše, které si dovoluji umístit i na tento blog. Podaří-li se mi foto „Mrtvého flétnisty", též ho přidám.


Přidaný Mrtvý flétnista

Chci, aby pršelo

Chci, aby pršelo,
mně se nechce dál už jít,
chci, aby pršelo,
už se mi tu nechce být.
Chci, aby pršelo,
by mraky mlh zahalily věže,
chci, aby pršelo,
chci zemřít v leže.

Chci, aby pršelo,
však bez bouří a větrů,
chci, aby pršelo,
chci zemřít v teplém svetru.
Chci, aby pršelo
a v chladnoucím mém těle,
díky tomu svetru,
teplo bylo déle, bylo déle.

Chci, aby pršelo,
a vlhkost táhla krajem,
chci, aby pršelo,
a já se potkal s rájem.
Chci, aby pršelo,
a pán mne tam nahoře přivítal vřele,
chci, aby pršelo,
leč místo toho jen leje, leje a leje.

Chci, aby pršelo,
k odchodu mít tichého trochu deště,
chci, aby pršelo
však lijákem tím … cestou své aleje,
musím jít ještě a ještě a ještě.


Milan Brož

Žádné komentáře:

Okomentovat

Co Vy na to?