Legrace v jabloneckém měsíčníku? Ne. Ostuda!

Úvaha měsíčníková

Jablonecký měsíčník, ten listopadový mám na mysli, to číslo jabloneckého zpravodaje, co na první stránce dvě fotografie – malá a velká, a článek, že minulost ovlivňuje budoucnost, o přítomnosti, která je tím pojítkem … nebo tou spojkou mezi jmenovanými obdobími, ni slova. 

Nešť, ale dovolte mi malou úvahu o té stránce první jako takové. Člověk by se domníval, že ten listopad, to je ta dominance tohoto období, která má celé číslo zpravodaje uvádět. Já vím já vím, nemusí to tak být, vždyť končící výstava Karla Vika  na naší „šmoulí“ faře je zajisté významným kulturním počinem, tohoto titulního místa si zasluhujícím. Leč, při nejlepší vůli, dost nešťastná fotografie busty páně Vika rozhodně mi podobu tohoto umělce nepředstavuje, zrovna jako ani byť jediný fotografem zachycený artefakt jeho tvorby. Není tedy – logicky - úmyslem redakce zveřejněním této fotografie čtenáře s  výstavou seznámit a tu jako takovou mezi PT čtenářstvem propagovat. Zrovna tak ne navodit atmosféru tohoto období … dušičkového, svatomartinského, adventu v tomto měsíci počínajícího apod. 
Uvažuju proto dále. To foto, opravdu pěkné, avšak nejen dle mého mínění, hodilo by se spíše na stránku 21- tu dětskou -  s textem například: „I děti si na výstavě našli to své“, nebo tak nějak. Nebo, napadá člověka, i prohození těch fotek – ta malá vpravo dole rozhodně podzimní, či přímo listopadovou, atmosféru navozuje lépe. Tak proč? ... proč? … vždyť to foto skutečně nemá ani se zpravodajem, obdobím, článkem … žádnou spojitost! Neznám úmysl redakce, ale … ne, to snad ne … mě napadá, ani vyslovit se mi to nechce … to má něco více, nežli obyčejný člověk hledá, spojitost daleko „onačejší“ a přímější?! … dítě … autor … vlivný člověk … malá úlitba … a tak, že… kdo by se nadál, vždyť to nikoho nezajímá. Šel jsem se na výstavu podívat, abych viděl, i tu bustu, jak dotyčný vypadá. Jablonec není tak velký, aby se nevěděl neuveřejněný autor fotografie, aby se nepoznalo dítě, nebo dvě, a tak. Pak ty souvislosti z předcházejícího pěkně zapadají. Je to smutné, o to více, že mnozí z těch, jimž to dá práci takovouto akci, výstavu, připravit, ji tímto způsobem cítí znehodnocenu, lépe – „dehonestovánu“. Ale… „Co na nich? … že, je to jejich práce, přece!“ 

Jsem opravdu tentokráte rád, že když se někoho obyčejného zeptám, co je za fotku na nejnovějším zpravodaji, odpoví: „Ani jsem si nevšiml. Budu se muset podívat!“

A je-li má úvaha lichá … omlouvám se! …  každému, kdo by si co z ní chtěl vztáhnout na sebe. Takže ono snad opravdu, „asi o nic nejde“. 

Opravdu? …

Milan Brož z Jablonce nad Nisou
13. listopadu 2013 

Někdo zapomněl děti poučit, jak se na výstavě chovat